Přesto jde i v současnosti o místo, které stojí za to navštívit. Možná by potěšilo i samotnou babičku.
Ratibořice se staly v roce 1582 součástí náchodského panství, které tehdy patřilo Smiřickým ze Smiřic, po nich Trčkům z Lípy. Po zavraždění Adama Erdmana Trčky a jeho švagra Albrechta z Valdštejna získal náchodské panství jako odměnu od císaře Ferdinanda II. Ottavio Piccolomini. Jeho prasynovec Lorenzo nechal v Ratibořicích v letech 1702 - 1708 postavit barokní lovecký zámeček. V roce 1792 koupil náchodské panství Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Po něm zdědila panství jeho nejstarší dcera Kateřina Frederika Vilemína Benigna, vévodkyně Zaháňská (1781 - 1839), paní kněžna z „Babičky“. Ta si v Ratibořicích vybudovala pohodlné letní sídlo. Pro jeho komfort byl kolem klasicistního zámečku roku 1810 založen krajinářský park s rybníčkem a skleníkem (1830).
Proměna takřka v ideální krajinu
Hlavní vliv na vzhled parku měl pravděpodobně saský zahradník Gottlieb Bosse, který zde pracoval od roku 1817. Zámecký park má tvar elipsy a plochu 5,58 ha, na severu i jihu přechází do lesního porostu. Další hranice parku tvoří niva řeky Úpy. V parku byly s ohledem na místní klima vysazovány odolnější dřeviny, mnohé z nich se zachovaly dodnes. Jsou to např. severoamerické druhy: jasan americký, liliovník tulipánokvětý, nahovětvec dvoudomý, borovice vejmutovka, jedlovec kanadský, sazaník květnatý. Současně bylo celé údolí podle myšlenek osvícenského romantismu přeměněno v ideální krajinu a lze je považovat za krajinářský park. Úpravy údolí probíhaly až do roku 1839. Po smrti vévodkyně Zaháňské připadlo panství její sestře Pavlíně, která je prodala roku 1840 Octavianu z Lippe-Biesterfeldu. Od něj je koupil 1842 Jiří Vilém Schaumburg-Lippe.
Naštěstí je stále co chránit
Zámek byl do dnešní podoby upraven v letech 1860-1864, park a údolí se příliš nezměnily. Za druhé světové války využívala zámek německá armáda, po válce byl konfiskován. Do roku 1976 patřil areál Babiččina údolí do správy ONV v Náchodě, od vyhlášení národní kulturní památkou spadá pod péči Památkového ústavu. V roce 1972 byl park rekonstruován a při podrobném dendrologickém průzkumu v letech 1976-77 zde bylo zjištěno 124 druhů a kultivarů dřevin, z toho 19 jehličnatých druhů a 94 listnatých druhů. Od té doby některé dřeviny uhynuly nebo byly poškozeny povětrnostními vlivy, přesto se jich dost zachovalo. Najdeme tu např. kaštanovník jedlý, pavlovnii plstnatou, ruj vlasatou, jírovec drobnokvětý, klokoč zpeřený.
Mimo park objevíme např. u loveckého pavilonu ořešák černý a metasekvoji, směrem k Viktorčinu splavu duby letní s úzkými korunami, poblíž mlýna staré cypřišky a thuje. Nejvíce bylo změnami hospodaření postiženo údolí, kde byly původně krásné květnaté louky. Postupně byly odvodněny a z blízkého JZD sem byla vyvážena kejda, na louky se dostalo velké množství dusíkatých látek. Výsledkem byly porosty kopřiv. Dnes se proto, aby se loukám navrátila jejich krása, posekaná vegetace odváží. Část luk zůstává nepokosena pro zachování chráněných modrásků, kteří potřebují pro svůj vývoj některé rostliny. V údolí i na jeho svazích žijí zajímavé rostliny i živočichové, proto je celé údolí chráněným územím a je zde i naučná stezka. Informační panely o dřevinách v parku jsou výsledkem činnosti projektu Zelené Ratibořice, který probíhal v letech 2009 – 2010.
