Odkud začít a s čím? Vždyť my, lidé, jsme jedno, i když se trochu, někdy i silně, odlišujeme a všichni tu energii potřebujeme. Energie nás provází celým životem od počátku zrození až k samému konci. Řekla bych, že se silně odlišujeme, zda jsme muž či žena, batole nebo dítě. Muži považují za zbytečné se vyjadřovat k tomu či onomu, pokud se to netýká fotbalu, aut či záležitostí, jim milých a potřebných. Vlastně, my ženy jsme hybatelky snad všeho. Máme široké spektrum zájmů, děláme několik věcí najednou. Muži se převážně považují za pány tvorstva a nějaké štěbetání žen o všelijakých rozvětvených problematikách, opravdu, ale opravdu považují za cosi nadpozemsky jim vzdáleného, tudíž zbytečného, takovým jevem obírati se a plýtvati energií..
Ale my ženy se nedáme, spíše nedá nám to, máme to ve své podstatě. Už jako dívenky jsme chtěly být něžné, půvabné, energické, svádivé, i melancholické. To s námi vyrůstalo a v dospívání jsme hledaly idol, který by nás opěvoval, shlížel k nám a my k němu. Hledaly jsme našeho vysněného, s kterým jsme chtěly být do konce našich dnů, s kterým jsme chtěly mít děti, jako důkaz naší nehynoucí jedinečné lásky. A tak se stalo, některé ženy našly muže svých snů, vdaly se, měly děti. Děti odrostly, odešly z domov , rodiče zestárli a nastala nová etapa života. Naše ženská energie je snad nevyčerpatelná, je nás všude plno. Dokud je člověk mladý, ani si neuvědomuje, že také životní energie může jednou ubývat, že to prostě ke stáru bude poněkud jiné.
Stárnoucí člověk si už musí svoji energii účelně rozvrhnout. Moji energii přirovnávám ke sluníčku na obloze - ráno sličný jinoch, v poledne zralý muž a k večeru stárne, ztrácí sílu a je z něho slunečný stařec, Zapadne za obzor a ráno zase vyjde na oblohu. I já ve svých 72 letech jsem už za zenitem svých sil, skláním se k obzoru, a pokud je prozářený sluncem, tak je to krásný úkaz. Potřebuji dostatek odpočinku, abych ráno pokud možno vstala příjemně naladěna a těšila se na hezký den. Když se mi někdy nechce něco udělat, mám pro to odůvodnění, že je zbytečné plýtvat energii na něco, do čeho se mi vůbec nechce.
Štěstí má ten, kdo měl koníčky i za svobodna a má pořád. Má svoje sny a věří, že mnoho z jeho vytyčených met uskuteční. K takovým šťastlivcům patřím. A tu nastupuje moje osobní energie, tedy moje originální, kterou si dnes uvědomuji daleko více, vím také, že po výdeji potřebuji příjem.
Život ubíhá nepředstavitelně rychle, mnoho energie jsem vydala, energii vydávám i nyní. A k rovnováze mých sil je jasné, že energii zase potřebuji načerpat. Je velmi mnoho zdrojů, snad je leckdy ani nevnímám. Slunce, voda, země, vzduch. To je základ, bez těchto pozemských zázraků se nikdo neobejde. A tyto zázraky se snažím zachytit i při svém focení, při svém sepětí s přírodou i l s lidmi.
Slunce miluji, co na tom, že mi nadělá vrásky, ty mám i od úsměvu i od starostí, i od neodbytných roků. Jsou to moje životní vrásky z lásky a mám je ráda. Voda je také skvělá, nejen na pití, ale i na brouzdání se v potoku, plavání, dokonce i pod sprchou cítím příliv té očistné energie, Země - mít pevnou půdu pod nohama je nezbytný základ pro život na této modré planetě. Vždyť těch zázraků, které nám poskytuje, nejen k obživě, těch je, aniž je tušíme. Vzduch - potřebujeme, bez něj bychom dodýchali velmi rychle.
Co ještě potřebuji k dobíjení mé energie? Svoji rodinu, dnes už jsem seniorka milující svoje děti a svoje vnoučata. A pořád mám o ně strach. Pak jsou to mé koníčky - zahrada, psi, toulky přírodou, poznávání a vracení se na krásná místa v různých částech naší malé půvabné zemičky. A mnoho drobných a zároveň velkých maličkostí.
Také potřebuji přátele, podílet se s nimi o radosti, starosti, posedět s nimi v klubu, zajet si s partou zatančit, či vyjíždět na výlety.
Potřebuji také vidět, že naše obec jde dopředu, že funguje škola, školka, že jsou různé oslavy, kde to žije. Potřebuji to nejen vidět, ale i přispět občas svojí prací.
Nelze vypsat, z čeho všeho čerpám svoji energii, svoji naději, svoji radost ze života. Vím dnes, že život je zázrak, Vím jistě - že život, který nevzdáváme pro různé lehčí i těžké trable, rozhodně stojí za to. Žít a prožít svůj život chci do posledního dechu!
Partneři soutěže:
