Moje postřehy: O podobnostech a odlišnostech bratrských národů 1. Velikonoce
Pravda.sk

Moje postřehy: O podobnostech a odlišnostech bratrských národů 1. Velikonoce

25. 3. 2019

Češi a Slováci. Společenství lidí, kteří kdysi tvořili jeden stát. I když s velmi příbuznými jazyky a podobnou mentalitou, přece jen, najít dva identické národy jde jen stěží.

Jelikož už několik let žiji v ČR, rozhodla jsem se podělit s Vámi o postřehy týkající se rozdílnosti a podobnosti, ať už v chování, gastronomii nebo jazyku obou národů, tedy Čechů a Slováků. Nutno dodat, že se nejedná o žádnou vědeckou studii, je to jen takové "povídání" jednotlivce, který vnímá svět a život obou národů přes jejich tradice, zvyky, postoje k rodině, náboženství... Snad i tímto způsobem se mi podaří přiblížit Vám alespoň něco z toho, co se na východě Slovenska doposud uchovává a udržuje. Křesťanství má na Slovensku velmi mocné kořeny. Slováci jsou ve velké míře silně orientovaní na víru, což je skutečnost, která formuje i náš postoj k vnímání církevních svátků. U Vás, Čechů, je to však jiné, Vy nezastíráte, že tady převládají ateisté, čehož důsledkem je ale větší tolerance k menšinám, což na Slovensku v takovém rozsahu nefunguje.

Dnes bych začala příspěvkem "pojednávajícím" o Velikonocích, svátcích, u kterých je markantnost rozdílů mezi Čechy a Slováky přímo bijící do očí. Důvodem těchto odlišností je již zmiňovaný nestejný postoj k náboženství obou národů, který se zvláště odráží v spojitosti s Velikonocemi, jelikož jsou to svátky křesťanské, potažmo v liturgickém (církevním) roce svátky nejvýznamnější. Jsem si však víc než jistá, že velká skupina čtenářů se mnou nebude souhlasit oponujíc, že Velikonoce jsou svátkem příchodu jara, a já souhlasím i s tímto výkladem, neboť v minulosti tomu tak bylo. Je však žádoucí nejprve vysvětlit a přiblížit jak, kdy a proč Velikonoce. I když jen velmi zjednodušeným stylem typu "letem světem". Kdysi, v dávné minulosti se opravdu Velikonoce slavily jako svátek jara. Avšak Velikonocemi se ještě nenazývaly. Zhruba před 3500 lety si svátek přebrali Židé a pojmenovali ho Pesach. Pesach je oslavou vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví. Před zhruba 2 tisíci lety začali tento svátek slavit křesťané, takže dostal svůj současný význam, kdy se slaví Ježíšovo zmrtvýchvstání. Slovo Velikonoce vzniklo ze spojení "velké / veliké noci", kdy byl Kristus vzkříšen, což bylo 3 dny po jeho ukřižování. Velikonoce nemají stanovený pevný datum, je to tzv. pohyblivý svátek. V západní křesťanské tradici ale připadá neděle velikonoční (zmrtvýchvstání Ježíše) na první neděli po prvním jarním úplňku po rovnodennosti (tato neděle se nazývá astronomická Velikonoční neděle). My si to pojďme ale trochu zkomplikovat. Existuje totiž i tzv. cyklický úplněk, ten je vypočítán pomocí Mentonového devatenáctiletého cyklu, a může se lišit od astronomického úplňku až o dva dny. Dle něho můžeme Velikonoční neděli slavit nejdříve 22. března, pokud 21. března nastane cyklický úplněk. A protože se cyklický úplněk počítá podle devatenáctiletého cyklu, téměř každých devatenáct let se Velikonoce slaví o 28 dní později od astronomické Velikonoční neděle - nejdříve 19. dubna. Je to způsobeno tím, že v daný rok je cyklický úplněk 20. března, což se pro výpočet data Velikonoc nehodí (není to po jarní rovnodennosti). Další cyklický úplněk je až 18. dubna. Pak se musí odečíst ještě nejbližší neděle a...  
A  právě rok 2019 je tím rokem, kdy se Velikonoce slaví opožděně. Tento jev se řadí do tzv. velikonoční paradoxie, do které dále patří slavení Velikonoc o 7 dní dříve nebo o 7 dní později. 
Velký týden: Samotným velikonočním svátkům předchází Velký týden, nazývaný také Svatým nebo Pašijovým týdnem. Už celý Velký týden se ve vzduchu vznáší poněkud jiná atmosféra, nazvala bych ji až duchovní sférou člověka a prostředí. Pro křesťany je to období, které je do sobotní noci vnímáno jako čas smutku a současně i očekávání. Během Velkého týdne u silně věřících křesťanů nepřichází v úvahu, aby se ve svých domácnostech zabývali fyzicky náročnými pracemi, to vše musí být učiněno, připraveno již před Květnou nedělí. Obzvláště se to týká činnosti posledních tří dnů Velkého týdne. Pominu-li všechny liturgické obřady, kterých se v tomto období věřící účastní, tak jedinou "povolenou" fyzickou činností je dolaďování již z gruntu uklizené vesnice, příbytků a příprava svátečních pokrmů, které se však mohou začít konzumovat až po posvěcení  při ranní (malé) bohoslužbě na Velikonoční neděli.
Květná neděle: Velký týden začíná Květnou nedělí, kterou současně končí 40 denní půst. Připomíná se příchod Ježíše Krista do Jeruzaléma. Při bohoslužbách se čte zpráva o umučení Krista, kostely jsou ozdobené kočičkami, kterými v našich zeměpisných šířkách nahrazujeme palmové listy. Poslední tři dny Velkého týdne - posvátné třídenní nebo triduum - Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota mají bohatý liturgický obsah a symboliku. Je to společné pojmenování tří dnů, ve kterých si církev připomíná události našeho vykoupení v jejich historickém pořadí: Kristovu smrt na Velký pátek, Krista uloženého v hrobě na Bílou sobotu a Kristovo zmrtvýchvstání na Velikonoční neděli.
Zelený čtvrtek: Je dnem odpuštění a připomenutí si poslední večeře Páně. Kněží myjí věřícím mužům nohy po vzoru Ježíše. Utichají zvony - "odlétají do Říma" - a znovu se rozezní na Bílou sobotu.
Velký pátek: Den utrpení, ukřižování a smrti Ježíše Krista. V římskokatolických chrámech se v tento den neslouží mše, oltáře jsou bez chrámového roucha. Všichni věřící se postí od masitých pokrmů a najíst se je možné jen jednou za den do sytosti. Je to den zvlášť zasvěcený vzpomínce Ježíšova utrpení a smrti na kříži. Je to den půstu a pokání. Namísto mše se koná liturgie umučení Páně, která sestává z bohoslužby slova, slavnostní modlitby věřících a zpěvu pašijí.
Velký pátek je nejsmutnějším dnem celého liturgického roku.
Bílá sobota: V tento den se neslaví žádné svatosti, ani mše, obřady Bílé soboty se konají po západu slunce v rámci tzv. Velikonoční vigilie (bdění). Během Velikonoční vigilie církev bdí a očekává Kristovo zmrtvýchvstání, katolická církev slaví vigilii už jako radostnou slavnost vzkříšení, znovu se rozezvučí zvony, které od čtvrtka večera mlčeli.
Velikonoční neděle: Nebo také "Boží hod velikonoční, Zmrtvýchvstání Páně, Pascha". Slaví se Kristovo vzkříšení a vítězství nad smrtí. Jedí se tradiční velikonoční pokrmy - vejce, beránek, paska* (obdoba mazance), víno, cvikla s křenem, syreček - od ranní mše posvěcené. Sváteční velikonoční jídlo se nosí do kostela v košíku, který je vystlán vyšívaným ubrouskem a měl by v něm být kousek z každého jídla, které bude na stole - šunka, klobása, kousek uzeného bůčku, vajíčko, trochu syrečku, pasky. Lidé se postaví do řady, košíky si položí před sebe na zem, kněz prochází kolem a svěcenou vodou pokropí jídlo. Velikonoční snídaně započne až po příchodu s posvěceným jídlem z kostela, kdy se stůl slavnostně prostře a rodina usedne k snídani ve svátečním šatě. Tato, svou výjimečností oslavná snídaně je ve všech rodinách stejná, se stejným jídlem. Je to podobné jako štědrovečerní menu na Vánoce. To samé jídlo se snídá rovněž v pondělí. V tento den se setkává jenom nejbližší rodina
Velikonoční pondělí: Je vžité ho nazývat i "Pondělkem Beránka" na památku toho, co se událo prvního dne po sobotě. Den, kdy kluci a mladí muži chodí brzy ráno s pomlázkami a vědry za dívkami, aby jim s vrbovým proutím a studenou vodou předali část jarní svěžesti a vyhnali z nich lenost. Dokonce bych řekla, že voda vede. Kolik se jí mine, to už závisí na povaze mužů. Prý čím víc, tím líp. V mnoha domácnostech se nejednou stane, že veškeré ženské osazenstvo po pár návštěvách polévačů nemá nic suchého na sebe. Dívky se pokaždé tváří, že tradici polévání vodou nejsou příliš nakloněny, přesto všechny statečně protrpí chvíle, kdy se na ně vylije plné vědro studené vody. A vědí, proč to tak hrdinsky snášejí. Těm odmítavým se nezřídka přihodí, že místo nadílky studené vody schytají ránu kýblem do hlavy. Nutno podotknout, že k těmto účelům se do dneška používají vědra převážně plechová, s tím největším objemem. I když i do této oblasti radovánek doputovala jistá inovace a mnohde se dají vidět i vědra plastová, a když mám být upřímná, srážka s plastem bolí o něco méně. Někdo by řekl, přímo drsná tradice, je to však zábava a hlavně pořád žijící místní obyčej. Vždyť veselost  a radost jsou charakteristické pro tento den. Další tradicí Velikonočního pondělí, která je stejná jak v Čechách, tak na Moravě a Slovensku, je tradice nejoblíbenější, a tou je obdarování koledníků. Malované kraslice, čokoládová vajíčka, či něco na zahřátí jsou milou odměnou, pro dospělé je třetí zmíněné odměnou obzvláště příjemnou. Já osobně Velikonoční pondělí moc v oblibě nemám, pro mě mají Velikonoce své kouzlo do neděle.
Možná si někteří z Vás řeknou "No co, tak nám tu popsala liturgické obřady, zvyky a tradice z krajiny "na východ od ráje a ještě kousek dál..." Jenomže..., popsala jsem hlavně to, co se u nás doma, na východě Slovenska do dnešních dnů uchovává, a věřím, že uchovávat  ještě dlouho, dlouho bude. O to větší bylo moje rozčarování po příchodu do Prahy, když na Bílou sobotu soused nedbaje důležitosti tohoto dne započal s pílením a štípáním štosu metrovice. Tak neuctivé chování vůči nejvýznamnějším svátkům je v slovenských končinách nepřípustné. Zajisté, ani Slováci nejsou všichni věřící, co mohu ale s určitostí tvrdit, je skutečnost, že i ti nejkovanější komunisté a ateisté tyto významné církevní svátky  respektovali a respektují i navzdory předešlé době temné. Dle mého smýšlení a postoje je svátek svátkem pouze tehdy, pokud alespoň většina společnosti dodržuje příslušné sváteční aktivity. Já osobně se snažím o zachování původního významu a poselství svátků alespoň v mém mikro světě, tedy světě mé rodiny a lidí mně nejbližších.

Jelikož jsem člověk, který se snaží v jakékoli lidské činnosti jiných hledat něco pozitivního, vzala jsem za vděk i zjištěním, že jednou z hlavních funkcí svátků v Čechách je právě utužování a zintenzivňování příbuzenských vztahů. A i když náboženský význam a oslava dávných tradic u velké části populace tady pominuly (kromě Moravy) a jednoduchým motivem svátků se stal odchod a únik z domovů, prostředí, ve kterém se člověk každý den pohybuje, je svým způsobem naplnění sváteční potřeby.

Protože svátečnost znamená odlišnost od každodennosti.

 

Paska* - velikonoční koláč z kynutého tvarohového těsta, který se konzumuje jako přílohový chléb k šunce, klobáse, vajíčkům. Peče se na východním Slovensku pouze jednou v roce, na Velikonoce.

 

Můj příběh
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 13. týden

Na Zelený čtvrtek začíná na státních hradech a zámcích turistická sezona. Tak si vyzkoušíme vaše znalosti na téma "České hrady a zámky."

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

29%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

11%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

17%

Ne, protože na to nemám peníze

15%