Od roku 1998 vyrábí své produkty již přímo v České republice. Pečení vlastního mysli začalo v obyčejné kuchyňské troubě. To už ale dávno neplatí. Dnes je společnost Emco lídrem českém trhu, dosahuje miliardových obratů a své výrobky vyváží do 50 zemí světa. Bez přehánění můžeme říci, že jde jednu z nejúspěšnějších českých firem po roce 1990. Zdeněk Jahoda předá v letošním roce žezlo vedení firmy svému synovi Martinovi. I proto jsme si povídali nejen o minulosti, ale také o tom, co ho v nové životní fázi čeká a co plánuje. Odpočívat rozhodně nehodlá. Jen si bude život užívat trochu jinak.
Již v prvních vteřinách našeho rozhovoru je zřejmé, že Zdeněk Jahoda je i po téměř třiceti letech budování firmy plný energie. K tomu mu pomohla také jeho vášeň ke sportu, kterému se věnoval i v době největšího pracovního vypětí. Potěšilo nás také, že mu naše i60 není neznámá, stránky pravidelně navštěvuje, dokonce nám dal několik tipů na zajímavá témata.
Co jste dnes snídal?
Z našich produktů mám nyní nejraději lehké a křehké mysli. Jsou to tepelně upravované vločky, ale není tam žádný cukr. Je to druh sypaného mysli, do kterého jsme přidali různá semínka a nyní také mrkev. Právě mrkvové mysli jsem dnes snídal. Samozřejmě nesnídám jen naše výrobky, snažím se to střídat.
Stále platí, že všechny nové produkty, předtím, než přijdou na trh, osobně ochutnáváte?
Před několika týdny jsem našim zaměstnancům a kolegům oznámil, že je to můj poslední rok na pozici generálního ředitele firmy. Krok za krokem nyní předávám vedení firmy synovi Martinovi. Ve firmě je už více než pět let. Prošel si všemi důležitými pozicemi, začínal v marketingu, řídil také vývoj nových produktů, věnoval se exportu, zná firmu a všechny klíčové procesy, zkušeností má opravdu dost. Změna samozřejmě neproběhla ze dne na den, je to řízený proces. Já se zatím budu primárně věnovat finanční stránce naší firmy, na co máme, co je možné, co není možné. Naše novinky už tedy neochutnávám, to už jde mimo mě.
Bylo pro vás rozhodnutí utlumit své působení ve firmě těžké? Přeci jen, v jejím čele jste stál téměř 30 let…
Nebylo těžké. Už mě to upřímně řečeno nebaví tak, jako kdysi. Samozřejmě během těch let, kdy jsem firmu řídil, se střídaly lepší a horší časy, nyní ale přišel čas předat otěže někomu jinému. Odstoupím z funkce generálního ředitele a zůstanu na pozici předsedy správní rady. Jsem samozřejmě připraven kdykoliv synovi a firmě pomoci. Ale nijak zásadně se netrápím. Na novou etapu svého života se moc těším.
Je Zdeněk Jahoda tím Zdeňkem Jahodou jako před 30 lety?
Myslím, že ano. Před 30 lety jsem cítil příležitost a vrhl se do podnikání. Na začátku jsem věděl pouze to, že budu dělat obchod, že budu kupovat a prodávat. Pak se to všechno ale vyvinulo jinak. Pro mě je podnikání trochu jako chůze přes bažinu. Víte, kam chcete dojít, neznáte ale cestu. Musíte udělat první krok, jen tak uvidíte, kam směřovat ten druhý. Jen když něco uděláte, otevře se možnost udělat něco dalšího. Bez odvahy učinit první krok, první rozhodnutí, nelze jít dál.
Emco je už řadu let úspěšná a prosperující firma. Co bylo tou hlavní motivací jít v podnikání pořád dál a dál?
Nové výrobky. To mě baví pořád. Porovnávám náš výrobek s konkurenčním. Přemýšlím, jak bychom mohli něco zlepšit, jak to dělat jinak. Už v počátcích, kdy jsem výrobky dovážel, mě hnala touha přivézt skvělý výrobek, který tady nebyl. A to se mi dařilo. A dvakrát tolik mě samozřejmě dokázalo potěšit, když jsme si kvalitní nové výrobky dokázali vyrobit sami a nabídnout je lidem v České republice a v zahraničí. To je pro mě na podnikání nejlepší.
Jaké máte nyní, po předání firmy, plány? Život určitě nekončí…
Možná bych začal trochu oklikou a krátce odvyprávěl příběh své manželky. V Emcu pracovala asi do 55 let. Pak se rozhodla skončit a stala se lektorkou jógy. Udělala si všechny potřebné zkoušky, vybudovala studio jógy, které řídí a spravuje. Má tam další tři lektorky, ona sama má pět hodin a jógou žije. Organizuje také hodiny pro kategorii 60+, chodí tam také paní, kterým je i přes 70 let. I v tomto věku to má svůj půvab, rády tam tráví volný čas, po lekci tam vždy ještě dlouho sedí a povídají si. Samozřejmě je to dobré i pro tělo samotné, já sám tam také chodím 1x týdně. Vidím, jak mi to pomáhá. Chci tím říci, že mým vzorem v tom, že život nyní zdaleka nekončí, je moje manželka. Odešla z práce, kterou dělala dlouho a postupně si našla hobby, které ji baví a dává životu nový smysl.
A jak vypadá vaše současné „popracovní“ období?
Skoro každý den sportuji. Tenis, jóga, golf, kolo. V pátek chodíváme s manželkou na 10km procházky. Sport je pro mě důležitý, to jsem určitě zdědil po otci, který byl nadšený sportovec. Vzpomínám, jak jsme jeli 30 km k babičce, tam jsme v lese nařezali dlouhé klacky, převezli je vlakem k nám domů a před panelákem jsme zkoušeli skákat o tyči. Jsem vděčný, že se mi nadšení pro sport podařilo předat i dětem. Užívám si také to, že nyní máme na sebe s manželkou více času a děláme hodně věcí společně.
Máme tři děti a šest vnoučat. To je o sobě také velká výzva. Syn mám 4 děti. Když přijdu na hlídání, probíhá to přibližně takto: nejmladší miminko držím v náručí, starší vnučce kontroluji úkoly, s dalším dvěma vnuky současně v obýváku hrajeme fotbal. Moje dcera si tady v Emcu našla manžela. Je z Řecka. Mají spolu dvě děti, žijí v Aténách, kam za nimi pravidelně jezdíme. Bude to znít jako fráze, ale rodina je opravdu nejdůležitější a moc si ji teď užívám.
A ještě řídím a snažím se rozvíjet společnost Vegg-go která má 11 gastronomických provozoven. Hraji také na klavír a na kytaru. Mám pořádnou sadu not, které se chci naučit zahrát. Starost o to, že bych nyní neměl co dělat, určitě nemám.
Dokázal jste si najít sport i v čase budování firmy?
Měl jsme takovou zásadu – nechodil jsem na byznysové večeře a snažil jsem se být brzy doma a na sport si vždy nějaký čas vyšetřit. Cvičil jsem třeba děti v tělocvičně, hrál jsem basketbal, jezdil na kole. Pokud nesportujete a nenajdete si čas na aktivní odpočinek, po čase vás zdravotní problémy nebo vyhoření doběhne.
Co je hlavní nyní hlavní aktivitou Emca? Na čem nyní především pracujete?
My pořád přemýšlíme, jaké nové výrobky bychom mohli začít vyrábět, pořád se díváme kolem sebe, zda se neujmout nějaké menší zajímavé firmy, řešíme náš byznys v zahraničí, v USA máme nyní vlastní dceřinou firmu. Co se týká našich produktů, aktuálně se snažíme, aby naše výrobky měly více proteinů. Tzn. zvyšovat podíl proteinů, například přes sóju nebo oříšky. Pořád jsou před námi nové výzvy.
Jste v 50 zemích. Můžete zmínit nějaké zajímavé rozdíly v chutích a zvycích v některé z nich?
Asi nejzajímavější pro nás je Dánsko. Země je velmi silně směřována ke zdravému životnímu stylu. My to vidíme v tom, jaké výrobky po nás chtějí. Vše musí být bez cukru, chuť není tak důležitá. Druhým extrémem je Amerika, tam naopak dávají přednost produktům s vyšším podílem cukru. Další zajímavou zemí je Japonsko. Japonci jsou velmi nároční na kvalitu. Když zákazník v Japonsku reklamoval, že v mysli našel malinkatý kamínek, tak odběratel okamžitě zastavil odběr všech výrobků. Co se týká Čechů, ve srovnání se Západem, kde je hodně oblíbené, moc nepreferují bio mysli.