Je úterý 19. března 2019 a do třetího největšího města naší republiky Ostravy se sjíždí parta seniorek a jeden zástupce mužského pokolení, který zrovna v tento den slaví i své jmeniny. Některé seniorky to mají z domova do Ostravy blízko, jiné dál a ještě dál a jiné přijely ze špatně dopravně dostupných koutů.
Jedno mají všechny společné, moc se na Ostravu těší. A Ostrava se jim odvděčí krásným počasím a dobrou náladou všech zúčastněných.
Než napíšu tento článek je na našem íčkařském webu více než dost zajímavých fotografií, které dokazují, že v Ostravě se íčko dobře bavilo, pěkně prošlo, podívalo se na Ostravu z výšky a pak se také dobře najedlo.
Pro mě byla nezapomenutelná prohlídka katedrály Božského spasitele, kde jsem si s nadšením prohlédla i fotografickou výstavu. Fotografie ve mně zanechaly hluboký dojem a já se s úctou skláním před mistry fotografy. Kdybych nic jiného v Ostravě nezažila, tak už tento zážitek je pro mě úžasný. A já za něj i za celý den strávený v Ostravě v milé společnosti děkuji Elišce, Dance a Mirce.
Neznám moc písniček o Ostravě, ale kdesi v hlavě mi čas od času vyskočí slova valčíku:
Vzal jsem si do hlavy
děvčátko z Ostravy,
děvče prosté jako květ,
s tou si budu rozumět.
Denně jí chodím vstříc
cestou od Vítkovic.
Má mě ráda, tolik ráda
a já ji ještě víc.
Já jsem si pro vás připravila několik fotek, které jsem v Ostravě ulovila. A dala jsem si slib, že se do tohoto města, které je krásné a má co nabídnout, vrátím, sólo.
