Abych mohla psát o své energii, musím začít „od Adama“, neboť vše souvisí se vším.
Dušička pohybující se vesmírem, zavěšená na jakési pomyslné pavučince nad zemí, hledala dva milující-se lidi, u kterých by se jí po opětovném příchodu na svět líbilo. A tak se stalo, že jsem se jednoho dne narodila s krásnou dušičkou, těm nejúžasnějším rodičům, jakým jsem se narodit mohla, stejně jako moji tři bratři. Každý člověk je individualita, a přestože jsme čtyři sourozenci, tak se občas stalo, že zdánlivě stejnou věc jsem viděla jinýma očima, a proto píši sama za sebe.
Perpetuum mobile je zařízení, které potřebuje energii zvenčí pouze při uvedení do chodu a poté už pracuje samo, zcela nezávisle.
Tímto prvotním dodáním energie pro mě bylo, hnedle po příchodu na tento svět, plácnutí po zadečku, potřebné pro první nadechnutí a následný pláč. Od té doby mé perpetuum mobile pracuje zcela nezávisle na počasí i jiných vlivech zvenčí.
Život nelze žít na zkoušku. Vše, co se mi v životě dělo, hlavně to, o čem jsem si dlouho myslela, že bylo špatné, se nakonec proměnilo v tu nejlepší "potravu" pro trvalý chod mého perpetuum mobile. V životě mě potkávaly i hezké věci, ale v záplavě těch "špatných" zanikaly, a proto jsem potřebovala naučit se „vidět je“, uvědomit si, že vše se děje jak se dít má, a že nic není náhoda.
Byla to výzva, či informace, zkrátka jsem od veřejně známého léčitele, který dobře věděl, v jakém "srabu" se nacházím, dostala dva lístky na recitál 20 let Jana a Františka Nedvědových. Byla to celá řada, mně do té doby zcela neznámých písniček, provázená humorným vyprávěním o dětství, dospívání, prvních láskách, prostě o životě. Pamatuji, jako by to bylo včera, šly jsme s mojí, tehdy osmnáctiletou dcerou z divadla a plna dojmů jí říkám: „Tedy, Jituško, já jsem čtyřicet tři let na světě a vůbec nevím, že jsem žila“. A tento zážitek se stal mým životním restartem. Byl to začátek poznávání sebe sama, hledání mé další cesty a učení "vidět" skutečnosti. Hlavními pomocníky mi byly kazety s písničkami od Brontosaurů, ale i ty pozdější ze samostatné éry Honzy Nedvěda. Úplným završením této mojí životní etapy byl koncert bratří Nedvědů na Strahově, který byl oslavou Honzových padesátin. O pár let později, už na úplně jiném koncertě, a to v letním amfiteátru pod Valečovem, jsem měla tu čest osobně Honzovi poděkovat za otevření očí, nebo spíše za "probuzení", tehdy před lety na recitálu. Bylo to krásných, romantických deset let, na která ráda vzpomínám.
S pomocí knížek od Louise L. Hay jsem se učila "Milovat svůj život" a odolávat různým nástrahám, které číhají za každým rohem. Díky neurochirurgům i chirurgům mám, za posledních dvacet let, úspěšně opravené vše, co jsem si z "mladistvé nerozvážnosti" těžkou fyzickou prací poničila. V šedesáti dvou letech jsem si koupila akordeon a absolvovala roční kurz hry v ZUŠce. Není to sice na žádné koncertování, ale pro radost naprosto dostačující. Podobně to mám s jógou, absolvování půlročního kurzu mi stačilo k tomu, abych pochopila základy toho, co všechno tělu jóga dává, a zbytek už je na mně. Zatím poslední finanční investicí byla koloběžka na vlastní pohon, přivezená z Hanušovic, která mi dopřává dostatek pohybu na čerstvém vzduchu. Také dobrá věc.
A život jde dál..... Mé perpetuum mobile vyšlapuje na plné obrátky, a to bez ohledu na počasí, politické dění a různé půtky, které se kolem mě odehrávají. Vše, co ze sebe tvůrčí činností vydávám, se mi v podobě životní energie mnohonásobně vrací. Moje energie, chcete-li svoboda, nebo spokojenost, připomínající jemné chvění motýlích křídel pod hrudní kostí, není závislá na pění chvály, či hanění od druhých. Je závislá pouze na mém chování a úctě k sobě samé.
Citáty, které mám na profilu, nejsou nikde opsané, jsou psány mým životem. Vše, co mě v životě potkat mělo, to mě potkalo, dál potkává, ale už ne všemu "dovolím", aby mi zastoupilo cestu, natož vstoupilo do života.
Miluji svobodu projevu a stejnou měrou ji dopřávám i druhým.
♥♥♥
Partneři soutěže: