Obchodníci vycházejí z předpokladu, že ženy touží po dlouhé zimě oslavit jaro v novém barevném oblečení. A tak se na zákaznice ze všech stran valí rady, že je v březnu nutné odložit černou, šedou či béžovou a rozhodně je třeba si koupit něco zářivého, veselého. Letos tedy žlutého.
Problém bývá v tom, že se pak v takové barvě objeví mnoho žen. Najednou je v autobuse, na ulici či v nákupním centru té žluté, jiný rok třeba oranžové nebo hráškově zelené, nějak moc. A všechny ty žluté ženy po sobě koukají a říkají si: Hm, jestli nakonec nevypadá lépe tam ta dáma v černých kalhotách a bílé košili?
Výrazné barvy jsou zajímavé a mnoha ženám dodají to, čemu se prostě říká šmrnc. Ale jen těm, které je mají opravdu rády a cítí se v nich dobře. Pořizovat si něco výrazně barevného jen proto, že je jaro a protože se obchody zažlutily nebo zazelenaly, i když žlutou či zelenou ve skutečnosti moc rády nemáme, je nesmysl. V takovém případě, pokud už má žena nezvladatelný pocit, že musí jít s módou, mnohdy postačí jen žlutý šátek nebo žlutý pásek, kterým se oživí klasický černý, béžový, či bílo černý outfit. Výsledek bývá zajímavější, než když se žena promění celá ve velikonoční vajíčko jen proto, že je tady jaro.
Tak tady je malá inspirace, že se barev není třeba bát, ale zároveň jim není nutné podléhat. A hlavně, že to platí, ať je ženě dvacet nebo osmdesát.