Dlouho jsem přemýšlela nad tímto tématem. Energie?? Zajímavé slovo. Je pravdou, že se vybíjí, a tudíž se musí dobíjet, že je velice nutná a potřebná..
Bez energie není smysluplný život. Bez energie je více starostí, více stresu, více špatné nálady…
Takže, co dělám pro to, aby tyto nedobré pocity nebyly. ??
Sama mám pro sebe několik rad.
Když nemám dobrou náladu a cítím se na dně, jedu do svého rodného domu.
Nejdříve projdu pokoje, zavzpomínám, utřu pár samovolných slziček .... ve všech koutech, na všech místech mám nějaké vzpomínky na velice hodné lidi, se kterými jsem zde žila.
Vidím dědečka, který sedával u kamen, kde velice rád topil a kouřil svou Partyzánku, židli, na kterou jsme si přisedli k sobě a společně si zpívali a povídali.
Vidím svou babičku, která mě učila třeba plést či háčkovat. Když jsem si troufla i na nějaký výtvor, třeba halenku či svetřík, vždy po příchodu ze školy jsem měla upleteno či uháčkováno víc. Obě jsme věděly, že to není správné, ale každá z nás z toho měla svou radost.
Vidím svou maminku, která mě učila šít, poznávat hezké věci, přírodu, hudbu, knihy,,,
A toto se mi pokaždé ve staré kuchyni promele hlavou. Jsem smutná, ale zároveň šťastná. „Nesmím“ nic zapomenout ..... Musím ve všem pokračovat. A při vzpomínkách se najednou cítím silnější, klidnější, spokojenější. Vyrobí se ve mně energie a já jsem šťastná.
Při práci na zahrádce je to totéž.
Při každém ořezu, při každé zahradní práci, při každém vytržení něčeho pokaždé slyším „zas to děláš blbě? Vždyť jsme tě to učili tak či onak.“
A já přemýšlím, kde jsem udělala chybu, a při její nalezení jsem silná a spokojená. Nabitá energií.
Když je nám s manželem smutno, nebo když je třeba pohlídat vnučky, neváháme a jedeme za třemi malými vnučkami.
Vím, že až po 400 km dojedu na místo, budu sice unavená, ale silná a schopná dělat cokoliv…
„Babi, co budeme vyrábět“, jsou skoro první slova vnuček, které nás vítají u dveří. A v tu chvíli jsem si jista, že jsem k něčemu platná, potřebná. Kufr mám vždy naplněný nejrůznějšími “drobnostmi“, abych mohla vnučky naučit třeba to, co naučila babička mě, nebo ještě navíc. A jsem silná, protože jsem nabitá energií, kterou mi z jedné strany vnučky berou, ale druhou stranou v mnohanásobném množství dávají..
Ale není to všechno. Hrozně ráda si sednu třeba jen tak, v lese či na zahrádce, na zem nebo na lavičku a koukám do blba.
I toto je občas hodně potřeba, aby byl člověk schopen poté zas něco dělat.
A když cítím, že musím být potřebná ostatním, vzpomenu na naše seniory. Vymýšlím nejrůznější aktivity, nápady, jen aby byli spokojeni. A pak jsem spokojená i já. Další způsob, který mě nabíjí…
Když máme jednou měsíčně schůzi, je to mnohdy velice zajímavé a ubíjející. Je nás hodně a co člověk, to jiná povaha.
Ovšem nakonec zjistím, že se lidé těší, že jsou rádi, a já se opět cítím silná, nabitá energií. Už jen proto, že jsem si vědoma toho, že dělám něco pro ty, kteří nejsou schopni pro sebe sami něco udělat. A toto je opravdu velice nabíjející..
Takže co si přát či poradit ostatním?
Snažit se dělat nejen pro sebe, ale i pro jiné něco, co není zbytečné, a mít kolem sebe lidi, na které se můžeme spolehnout…
Partneři soutěže:
