Minule jste si se mnou udělali procházku vesničkami Oleško, Libotenice a Hrobce. Na jedné z fotografií jsem vám ukázala, kam se vydáme příště. A protože sliby se mají plnit, jsem tu s pokračováním mých vycházek po okolí.
Dnes si tedy představíme, že jsme přívozem z Libotenic přejeli na druhou stranu Labe. Zůstane u představy, protože přívoz tu žádný není a na přeplavání je Labe v tuto roční dobu přece jen trochu studené. Nicméně můj oblíbený vycházkový okruh je na pravém břehu Labe zrovna naproti Libotenicím. Projdeme si za slunečného zimního dne tři vesnice - začátek vycházky je u autobusové zastávky Černěves, přes ni se vydáme do Lounek a Chodoun a kruh se uzavře opět v Černěvsi. Jde se výhradně rovinou po asfaltové silnici, která je zčásti i cyklostezkou. Vzhledem k charakteru krajiny jde o oblast zemědělskou s pěstováním chmele.
Černěves je malá vesnička, kde stojí za prohlídku kostel sv. Prokopa, obehnaný rozpadající se zdí a památný strom - dub letní s úctyhodným obvodem přes tři metry a výškou 22 m. Na kraji obce stojí křížek, obklopený třemi stromy. Zajímavostí a záhadou pro mě je, proč je každý jiného druhu. Za vsí se otevře pohled do polí a luk s krajinou Českého středohoří a dominujícím Sedlem na pozadí. Brzy dorazíme do Lounek, které se dají pokládat za hlavní cíl vycházky. V Lounkách mají zajímavý kostel s volně stojící hrázděnou zvonicí. Kostel je ukázkou venkovské gotiky a je zasvěcen sv. Mikuláši. Šestiboká zvonice s hrázděným patrem pochází asi z roku 1390 a je opravdovým skvostem, neboť takové jsou v Čechách jen dvě. V posledních letech byla pěkně opravena. Musíme zajít k Labi a pokochat se pohledem na libotenický kostel sv. Kateřiny na druhém břehu, ukázkově se na naši počest zrcadlícím ve vodní hladině. U Labe najdete Karatábořiště se žlutými karavany. K Labi jsme museli projít kolem budovy na návsi, kterou určitě znáte. Jen si vzpomenout, kde jsem ji jen viděl?
O zaměření místního zemědělského podniku není pochyb dodnes a dodnes se tu také zelené zlato pěstuje. Léta letoucí jsem se z autobusu, kterým tudy projíždím, dívala na kdysi výstavní hospodářství, dávno ovšem v ruinách. A když jsem se konečně odhodlala dojít s foťákem až k němu, zjistila jsem s uspokojením, že se zbědovaného dvora někdo ujal a začíná pomalu s jeho rekonstrukcí. Aspoň doufám, že se hromada suti na dvoře nebude moc zvětšovat a nebude se pokračovat v bourání.
A to už zbývá třetí vesnička, kterou jsou Chodouny. Tady bych vaší pozornosti doporučila motorest Doma s lákavou nabídkou na posilnění před dokončením procházky. Nu a po pošimrání chuťových buněk už nás do cíle čeká jen poslední úsek asfaltové polní cesty mezi loukami. Právě tady najdete jeden z mých oblíbených stromů - památnou borovici černou u Chodoun (měli jsme ji v kalendáři i60). Sluníčko už se chystá na kutě, tak trochu přidáme do kroku. Než dojdeme zpátky do Černěvsi, ještě si zazpíváme nikým nerušeni pěkně nahlas jako na lesy třeba chodili spolu z čisté lásky, pohladíme pohledem stádo krav na pastvě, odpočívající srny a pak se spokojeně vrátíme zeleným autobusem do Roudnice nad Labem. Ani to nebolelo a v nohách se mnou máte krásných 9 km, vybrat fotky, které vyhodím, aby jich nebylo moc, mi ale asi nepomůžete ...
PS Víte, čím se u naší generace proslavila vesnice Lounky?
Zazpívejte si nahlas:
