Ale co je hlavní, většina lidí nemá jasno v tom, kdy taková postarší potravina neuškodí a kdy naopak skutečně představuje nebezpečí.
Více než polovina Čechů někdy spotřebovává potraviny, kterým skončila doba minimální trvanlivosti. To vyplynulo z průzkumu, který na toto téma dělalo Centrum pro výzkum veřejného mínění. Okolo poloviny dotázaných uvedlo, že jí i mléčné výrobky nebo maso, u nichž je napsáno „spotřebujte do“. Přitom právě u mléčných a masných výrobků je to považováno ze nebezpečné. Právě formulace „spotřebujte do“, tedy doba, po kterou je možné výrobek jíst, se uvádí u potravin, které se poměrně rychle kazí. Je to vlastně varovný nápis, který má své opodstatnění, jinými slovy, je tam právě proto, aby lidi varoval.
Naopak u jiných potravin se objevuje označení „minimální trvanlivost“. To znamená, že jde o datum, kdy by sice měly být spotřebovány, ale zároveň, pokud nemají porušený obal a jsou správně skladovány, nejsou závadné. Může se zhoršit jejich chuťová a výživová kvalita, ale pokud je člověk krátce po tomto datu sní, nic se mu nestane. Jde například o konzervy, sušenky, těstoviny, zkrátka potraviny, které se rychle nekazí. Mohou se i dál prodávat, ovšem prodejce zodpovídá za to, že jsou nezávadné a musí je umístit odděleně od ostatního zboží a označit je za prošlé. Je to pak už jen na rozhodnutí zákazníka, jestli si je chce nebo nechce koupit, protože jsou zlevněné.
Jenže průzkum potvrdil, že lidé často tato dvě rozdílná označení zaměňují. Klidně si nakoupí spoustu jogurtů, salámů nebo masa, naládují s nimi lednici a pak je konzumují i když je už dávno po datu, které na nich bylo jasně vyznačeno jako čas, kdy se musí zkonzumovat, protože pak už mohou být zdraví škodlivá. Z průzkumu však jasně vyplynulo, že lidé se v těchto rozdílných označeních neorientují a myslí si, že „minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do“ je totéž.
Sedm procent Čechů v průzkumu uvedlo, že prošlé potraviny obou typů konzumuje naprosto běžně. Desetina lidí uvedla, že často a asi třetina, že občas. Pětina lidí tvrdila, že by si nikdy nedala potravinu po skončení doby použitelnosti a třináct procent by nepozřelo nic, co má po datu minimální trvanlivosti.
Na jedné straně odborníci na bezpečnost potravin varují, že taková přehnaná šetrnost může přinést pořádné zdravotní maléry, na straně druhé se čím dál více mluví o tom, že společnost plýtvá potravinami jako nikdy dříve. Podle různých statistik a průzkumů tvoří potravinový odpad plných třicet procent odpadů domácností. Lidé vyhazují jídlo, protože ho nakoupili moc a pak se jim doma zkazilo nebo protože si ho prostě připraví hodně a pak už na ně nemají chuť.
Těžko říct, co je horší přístup, zda plýtvání nebo snaha ušetřit i za cenu, že sníme něco, o čem tušíme, že to není v pořádku. Faktem je, že lidé, kterým je potraviny líto vyhazovat, mnohdy výrazně riskují. Stejně jako ti, kteří záměrně nakupují potraviny zlevněné, za hranicí data spotřeby. Existuje i skupina lidí, pro které je to přímo koníček. Někteří to zdůvodňují tím, že se snaží ušetřit, že si prostě drahé jídlo nemohou dovolit. Pro jiné je to způsob, jak se vymezit proti plýtvání. A někdo prostě neodolá. Když vidí balíček sušenek za pět korun, koupí je, i když ví, že jsou půl roku prošlé. Každopádně je dobré udělat si jasno v tom, co jednotlivá označení znamenají a uvědomit si, že zatímco někdy může být taková snaha ušetřit opravdu výhodná, jindy může přinést pořádné zdravotní komplikace.
Hana Charvátová pro i60