Ne jako Laurel a Hardy

Ne jako Laurel a Hardy

11. 10. 2012

Novopečený výpravčí Frantík Rendl byl odeslán jako substitut do malé stanice na trati Brno - Havlíčkův Brod. Jezdilo se první, druhá. Klid a mír. To ale pouze v noci. Na denní směně sužovaly zaměstnance těžké výluky. Trať byla v přestavbě. Ve stanicích bylo provizorní zabezpečovací zařízení. Provizoriem trpěly také staniční budovy. Byly to jakési baráky účelově nevzhledné. Ve stanici přivítali zaměstnanci náhradníka vlídně. A tu se poprvé Frantík setkal s divnými mezilidskými vztahy.

Sám nekonfliktní člověk najednou narazil na něco nečekaného. Sloužili zde dva kmenoví výpravčí Milan Šanda a Leopold Štok. Oba byli vlídní a veselí kumpáni. Byli k zulíbání, ale každý zvlášť. Vypadali jako Laurel a Hardy. Nebyli to ale komici a kamarádi..Tito dva pánové se totiž k smrti nenáviděli a dělali si naschvály.

Milan Šanda byl růžolící tlouštík a zavilý myslivec. Chodil v tyrolském kloboučku se štětkou a to i v uniformě! Klobouček sundával akorát při průjezdu vlaku. Polda Štok jej nazval Duchem první republiky. Tak prý byla bohatá a boubelatá. Šanda zase nazýval kolegu Smrťákem, po shlédnutí filmu Dařbuján a Pandrhola. Štok byl totiž vysoký a hubený dlouhán s nadnormativním nosem. Byl to jakýsi výpravčí Hubička z Hrabalových Ostře sledovaných vlaků. Frantík po něm kolikrát přebíral službu a v dopravní kanceláři často bývala po noční přítomna žena. K jeho cti budiž řečeno, že měl bohatý repertoár. Nebyl to žádný krasavec, ale asi zde platilo rčení – podle nosa poznáš kosa! Při střídání bývalo málo času. Frantík kolikrát střídal i u vlaku. Tihle pánové si ovšem předávali službu půl hodiny a jeden od druhého vyžadoval i přepočítání třaskavek. To všechno jen proto, aby střídanému ujel vlak a on musel dvě hodiny čekat na další. Přitom stanice stála v polích, do vsi daleko. Oba dojížděli vlakem.

Jednou na denní směně se vsadil boubelatý Šanda s traťmistrem, že bude celou šichtu očekávat a sledovat projíždějící nákladní vlaky v mysliveckém klobouku. Štok neměl nic jiného na práci, nežli sázku prozradit dopravnímu kontrolorovi Kalužovi. Ten pak sledoval vítězný pokus výpravčího z okna osobního vozu, zařazeného do projíždějícího nákladního vlaku a viník byl patřičně prémiově ohodnocen. Jednoho večera zazvonil telefon. Službu konající tlouštík se dověděl, že kolegovi Štokovi ujel osobní vlak a na směnu jede na otevřené plošině vozu nákladního vlaku. Prý aby vlak zastavil. Šanda vše zvážil a vyhodnotil. Klidně bude sloužit o dvě hodiny déle. Zajistil si také odvoz automobilem. Postavil vlakovou cestu pro projíždějící nákladní vlak, nasadil myslivecký klobouček a očekával předpisově průjezd vlaku. No a za mrazu mínus deset stupňů v sedm hodin večer s potěšením sledoval, jak stanicí uhání nákladní vlak s mávající postavou na otevřené plošině! Vlak jel ještě dvacet minut až do cílové stanice.

Frantík jenom kroutil hlavou, jak si dva dospělí lidé dovedou znesnadňovat život. Sám se vždy dokázal s každým domluvit. Když jednou byli posláni s kolegou na odloučené stanoviště do lesa, bylo jim oznámeno, že se tady slouží dvanáctky a to pouze ve dne. Dojíždění přes půl republiky by zabralo hodně času. Tak se ti dva dohodli, že každý bude sloužit celý týden v kuse a týden pak bude mít volno. Zajistili si postel a pro potraviny si ve vlakových přestávkách chodili do nedaleké vesnice. Ve světle tohoto faktu Frantíka napadlo, jak by asi spolu sloužili pánové Šanda a Štok. Frantík se nikdy nedověděl o důvodu jejich vzájemné nenávisti. Asi v tom byla žena toho druhého. Frantíkův pobyt ve stanici se chýlil ke konci. Ráno přijel na poslední šichtu. Byl leden, poletovaly sněhové vločky a vál nepříjemný ledový vítr. Frantík přichází ke staniční budově a zkoprněl. Všechna okna v tom mraze byla otevřena. Službu konající výpravčí Šanda seděl zaduchlán v železničářském kožichu v lampárně a hlasitě kýchal.

"Proboha, co se stalo, proč nejste uvnitř?“tázal se zvědavý příchozí.

"Ale to hovado, ten Smrťák mi večer předával službu a při odchodu mne upozornil, že právě "udělal cimerku“! Rajóny! Já otevřu dveře a vidím něco nevídaného. Celá dřevěná podlaha z fošen je polita olejem. Smrťák ji schválně vytřel a já v tom smradu nemohl být do rána v dopravní kanceláři!“

Za chvíli se ale postižený služebník uklidnil. Pak pravil: "Taková prasárna mne ale posiluje v boji jako sovětské partyzány. Už teď uvažuju, co mu zase provedu!“

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 9. týden

Sledovali jste také Mistrovství světa v biatlonu? Pokud ano, tak určitě budete znát odpovědi na kvízové otázky, které se tento týden budou týkat právě biatlonu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jakou největší výhodu má podle Vás zasílání důchodu na bankovní účet?

Ušetřené finance

21%

Bezpečnost

21%

Pohodlí

19%

Ušetřený čas

20%

Žádnou, důchod si vyzvedávám osobně a neplánuji to měnit

20%