Brýle
Ilustrační foto: pixabay.com

Brýle

26. 2. 2019

Ráda bych se s Vámi podělila o úsměvnou historku s tehdy malou, asi čtyřletou vnučkou Andrejkou. Byla to doba, kdy jsem ještě pracovala a měla  hlavu jako pátrací balon a vlastně byla stále ve stresu.

Brýle na čtení a práci v kanceláři jsem měla stále buď na nose nebo zapíchnuté ve vlasech, aby byly  po ruce. Nebyly to brýle obyčejné, byly speciálně upravené pro práci s počítačem, aby řádně chránily múj zrak. Byly hezké a dosti drahé a hlavně, moje oblíbené. Jednoho dne byl  zase pěkný fofr a já nevěděla, kde mi hlava stojí.

Rozhodla jsem se, že ještě napíšu zprávu pro pojišťovnu a ostatní dodělám přiští den. Sednu ke svému pracovnímu stolu, sáhnu do vlasů a brýle nikde. Nebyly na stole ani pod stolem. Říkám si, to mi tak ještě chybělo, ztratit oblíbené brýle! Začala jsem naříkat: Co já si bez brýlí počnu,  bez nich jsem ztracená a naprosto nepoužitelná! Tento můj nářek zaslechla naše Andrejka, tehdy jsem měla pracovnu v domě, kde jsme bydleli, a začala mě utěšovat slovy: Babicko, ty ses ale tudlo, ty bejle se najdou, asi je más nekde zahlabaný, asi nekde ve skzíni. 

Ano, Andrejka měla pravdu. Nakonec se brýle našly, v regále, mezi kancelářskými šanony!

Jsou to již "Staré pověsti české", ale při vzpomínce se musím smát .

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Oldřich Čepelka
Článek je sice stručný a o zcela obyčejné věci - ale přece každý den se skládá právě z takových jednotlivých maličkostí, některých úsměvných a některých smutných a je to nakonec to, na co později vzpomínáme. Takže to sem na i60 opravdu patří.
Lidmila Nejedlá
Jindřiško, to byla brebentilka, ale měla přehled. Já mám jedny brýle až na Moravě ve Strážnici. Ta ztráta mě mrzí dodnes.
Soňa Prachfeldová
Jo brýle to je superdílo, když se ztratí, to v člověku hrkne. Jednou jsem hledala brýle zoufale, všude jsem vlezla 3x a nakonec jsem je měla zapíchlé ve vlasech. Smála jsem se jako blázen a také jsem si tak připadala. Teď jsem ztratila, tedy zapomněla v Lídlu jedny speciálky do auta a bohužel , nikdo je nevrátil. Byly drahé a budu si muset zase pořídit takové. Oči máme jen jedny.
Jitka Hašková
Brýle, mám multifokální, které mohu mít na nose pořád, abych je nemusela hledat.
Zdenka Soukupová
Brýle na čtení jsem začala nosit asi v 45 letech. A protože jsem na ně nebyla zvyklá, věčně se někde povalovaly a v případě potřeby prostě nebyly. Nejvíc mi to vadilo v práci, když jsem vždycky musela oběhnout několik kanceláří, než jsem objevila, kde jsem je zapomněla. Tak jsem je pověsila na šňůrku na krk a je klid. Ale tehdy, při tom obíhání kanceláří, jsem si připadala jako "tudlo na dluhou".
Olga Štolbová
Jindří díky. Věřím, že z podobných historek by byla za chvilku tlustá kniha, a opravdu zábavná. Děti jsou, prostě, štěstí. ♥ *****
Hana Rypáčková
Tudlo jsem taky často. Mám dvoje a ještě starší, ale oblíbené jsou jen jedny...
Libuše Křapová
Já dnes byla za "tudlo" také. Šla jsem si na schody pro vodu (na pití raději kupuji). Po návratu jsem si uvědomila, že jsem místo toho otevřela okno na vyvětrání v ložnici. Při druhém pokusu jsem se vrátila s mandarinkou. Třetí pokus se podařil. Na svou omluvu udávám, že mám poslední dobou nějaké starosti, takže jsem myslela na něco jiného. Ale "tudlo" prostě jsem :-)
Eva Mužíková
Jindřiško, to milé: " tudlo " Ti už asi zůstane:)))
Naděžda Špásová
Jindřiško, nejvíc se mi líbí, jak ti to Andrejka řekla. Ty tudlo, s brýlemi máme problémy všichni. Já je po operaci už nenosím, jen na čtení a na PC. Na PC mám doma, ale na čtení jsou i cestovní, takže musím pořád hlídat, jestli mám s sebou pouzdro a v něm brýle. Nejsi v tom sama. :-)
Dana Puchalská
Já vím. A pak ji řekla že sice v barvě na vlasy vypadá jako Madonna, ale že má už stará kolena. Teď je Vendule už 30 let a má doma to samé, ale 2 x v klučičím vydání.
Dana Puchalská
Ano brýle se nám po bytě toulají a nikdy neřeknou, kam se schovaly. Uvažuji o tom že jim dám na ty nožky světýlka. Kamarádka je jednou dala ve spěchu do mrazáku i s masem na řízky. Taky byla tudlo. Její vnučka jen lehce pokročila rameny a řekla...... Babi, nejsi flustlovaná? Dětské hlášky jsou číslo. 1.
Věra Ježková
Jindřiško, ta „dětština“ je kouzelná. Blbé je hledat brýle bez brýlí. Sundavám je, jen když se převlékám nebo myji. Samozřejmě na noc. Dávám si pozor, abych je neodložila někam, kde bych je mohla zasednout.
Alena Tollarová
Jó, brýle. Doma chodím bez brýlí a ne a ne si zvyknout pokládat je na stejné místo. Vždycky je položím, kde zrovna jsem. Co já už nachodila kilometrů po bytě ...
Eva Mužíková
Jindřiško, takové dětské hlášky se nezapomínají. Vy děvčata hledáte marně věci, já čím dál častěji hledám myšlenku. Co já se nachodím. Něco chci třeba z lednice, vyrazím správným směrem a u cíle okno. Myšlenka se ztratila... jo, bude hůř:)))
Marie Seitlová
Moje maminka také nosila brýle a mnohokrát jsme je všichni hledali. Odložila na různých místech, venku na zahradě a jednou i na králíkárně.
ivana kosťunová
Podobnou historku jsem zažila s klíčemi od kanceláře. Prostě jsem si je zavřela do šanonu a šanon uklidila do regálu. Když už to vypadalo, že budu muset v kanceláři přenocovat, napadlo mě krok po kroku zopakovat retrospektivně vše, co jsem dělala. Když jsem nesla šanon opět na stůl, klíče z něj vypadly. Asi už se na to ten nahoře nemohl dívat :))
Zuzana Pivcová
Zapomnětlivá jsem také pořádně, akorát to, že jsem "tudlo", tedy trdlo, si musím říkat sama. Věci někde zapomenuté či venku poztrácené tu raději ani nebudu jmenovat. Záhadou mi však zůstávají jedny brýle, o nichž jsem přesvědčena, že jsem je kdysi donesla jako vždy domů, ale již několik let jsem je nenašla. Dávno je nahradily jiné, mám pro jistotu troje, ale tamty jsem měla párkrát, byly úplně nové.