Na chatě už Sárinka dávno spala a Neli se pořád nechtělo. Když jsem ji konečně donutila vlézt do postele, že se jdu taky umýt a pak bude ještě pohádka, kňourala, že se tam sama bojí a ať rychle přijdu.
Co je to rychle, tázala jsem se. No, než dopočítám do deseti, odpověděla (do víc tehdy neuměla).
Osprchovala jsem se rychlostí blesku téměř ledovou vodou. Pak jsem se při vylézání z vany praštila do kolene. Nato jsem si přišlápla při oblékání noční košili a málem se přerazila o umývadlo. Zuby jsem si vyčistila jen dva přední. Při běhu do pokojíčku, kde spaly vnučky, jsem si ukopla palec o otevřené dveře.
Když jsem dorazila k posteli, Neli na ní seděla, vážně pokyvovala hlavou, v ruce točila svým oblíbeným modrým medvídkem a suše pravila: NESTIHLAS TO !!!
P.S. - v příloze foto, jak jsem vyřešila ztracený dudlík, bez kterého se teda opravdu, ale opravdu NEDÁ USNOUT !
