Jmenuji se Albert II
Foto: autorka

Jmenuji se Albert II

15. 2. 2019

Dobrý den, zdravím všechny Íčkaře. Haf!

Myslím si, že nastal čas, kdy bych Vám mohl zase něco napsat o sobě a mé rodině. Jak tak pozoruji, jsem už docela velký pes, za měsíc už mně bude rok. Je teda fakt, že se pořád chovám jak puberťák, co já natropím hloupostí, že se někdy i sám za sebe stydím. Jenže s tím už jsem se asi narodil, takže se mnou budou mít páníčkové ještě dost starostí i práce.

Jen tak namátkou, mám sešívanou hlavu, protože jsem ji strkal tam, kam jsem neměl.  Rozkousal jsem kohoutek u nádrže s vodou, a ten je z velmi silného plastu. Vysadil jsem vlastní silou dveře u jedné kolničky, ale můj největší kousek je teda výstavní. Vylezl jsem na dřevník a hrdě jsem se procházel po jeho hřebenu, a to ještě v napadaném sněhu. Vylezl jsem tam několikrát, jenže babi mě viděla, a žalovala páníčkovi, a ten mi cestu nahoru znemožnil. Nakonec dobře, protože jsem taky mohl spadnout, a třeba si něco zlomit. Já jsem ale nepoučitelný, takže si hledám další a další dobrodružství, a když mně v tom někdo brání, tak jsem schopný ho i kousnout.

U psího doktora jsem skoro pořád, krom jiného mám i oční kýlu, tu jsem si asi vytlačil tím, jak táhnu, když mě vezme někdo na procházku, u každého domu vidím něco zajímavého, a když je tam i nějaký pes, tak o to více blbnu.. Není úplně vyloučeno, že budu muset jít s tím okem na operaci. Nemám se špatně, jsem tu spokojený, sám nevím, co mě pořád postrkuje k těm mým kouskům

Jinak nějaké novinky u nás už jsem vyslechl, děda už je zase v nemocnici, už od listopadu, teď zakázali návštěvy, tak je babi smutná, že tam za ním nemůže. Kluci jsou už klackové, nemají na mě tolik času jako dřív, sport, škola, a myslím si i holky že je už zajímají, ale jak to jde, tak se mnou někam jdou, to zase jo. Staršího Honzíka čeká letos maturita, mladší Ríša se přihlásil do pokročilých tanečních, začne chodit už v březnu, jsou to fajn kluci, ale mají toho hodně, to musím pochopit. Páníčkové chodí do práce, tak jsem tady většinou jen s babi, nejsme vždy nejlepší kamarádi, protože já zlobím, ale dá mi nějaký ten pamlsek, myslím si, že mě má ráda, to se prostě pozná.

Teď už všichni čekáme na jaro, a také na to, jestli pustí dědu v dohledné době domů.

A co vy? Už máte zaseté papriky, a blíží se březen, tak rajčata a další zeleninku, a také nezbytné kytičky. Proslýchá se tady, že stará babi, maminka našeho dědy, vždy říkala, že v březnu roste všechno samo, já tomu věřím, ale hlavně, aby nám nenapadlo, či moc nemrzlo. Přece jenom, do prvního jarního dne ještě daleko, tak se budeme těšit, jednou to jaro přijít musí. Že jo?

Vážení přátelé, přeji Vám všem, ale i vašim domácím miláčkům, krásné jaro, a hlavně hodně zdravíčka, pohody a skvělých zážitků.

Zdraví Váš Albert ( jejich Albík) Haf haf!

Můj příběh
Hodnocení:
(4.7 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?