Loučení v životě každého z nás je těžká věc. Pro knihovníky a nejen pro ně je bezesporu nejtěžší loučení se starými knihami. Skončil další ročník Týdne knihoven, jehož součástí bývají tradiční podzimní bazary či minibazary knih.
Ovšem, aby tento prodej knih za symbolické ceny vůbec mohl proběhnout, musí se staré knihy nejprve z fondu knihovny vyřadit, a to není snadné. Proč? Důvody mohou být různé. Potřebujeme místo pro nové krásné knihy, které přibývají, a přitom chceme udržet příjemný interiér, aby se čtenáři při výběru knih cítili dobře. Knih, které jen stojí v knihovně a už se nepůjčují (tedy ani nečtou), nám líto není. Jiné jsou naopak tolik čtené, až se rozpadají.
Je rozhodnuto, důvody známe a čistka může začít. Zpočátku jde vše podle plánu, hromada knih se zvětšuje, ale jen do té doby než dojde na knihy staré ať v dospělém či dětském oddělení. A do té doby se jedna hromada knih najednou začíná dělit na několik kupiček a tempo výběru se zpomaluje. Objevujeme a odkládáme na nové posouzení zvlášť knihy s krásnými ilustracemi, evergreeny, které jsou patrně evergreeny jen pro nás, přesto je nám líto je vyřadit. Vyvolávají nostalgické vzpomínky na dětství, na první přečtenou knihu na první půjčené knihy v oddělení pro dospělé. Prostě nezapomenutelné knihy, které dnešním dětem, ale i dospělým už nic neříkají.
Některé staré poklady prostě vyřadit nedokážeme, protože se chceme čas od času s nimi potěšit, a tak je vracíme zpátky do regálu, bez ohledu na to, kolik místa zaberou. Mnohé knihy se už nevydají a třeba se ještě někdy někdo bude divit, co všechno tu zůstalo za krásu.
Ovšem je pravda, že nelze vybírat jen podle toho, co se líbí nám a nebrat ohled na čtenáře. Knihovna je služba a knihovnice tu není od toho, aby prováděla přísnou selekci jenom podle svých měřítek. A tak se v bazarech mohou najít poklady knihovníky s těžkým srdcem vyřazené, ale pro čtenáře jinak nedosažitelné.
Ano, loučení je těžká věc.