Právě tento borec je nejčastějším účastníkem nyní už prestižního závodu zařazeného také do světých seriálů Worldloppet a Visma Ski Classics. Absolvoval již první ročník, ten třetí s ním jela i manželka Hana a později i syn. V rozhovoru pro i60.cz Ladislav Míka popisuje, že Jizerská padesátka vznikla vlastně náhodou a skoro jako „truc“ podnik. Následně se stala jeho životem, láskou, vášní a tradicí.
Pane Míko, pojedete Jizerskou padesátku i letos?
To ještě nevím, záleží na zdraví.
Jak jste se vlastně dostal k Jizerské padesátce? Jel jste už první ročník v roce 1968?
To souvisí s vývojem běžeckého lyžování v šedesátých letech minulého století v bývalém Československu. Běžkaři, a nebylo nás mnoho, tak jsme se znali z cest autobusem do Bedřichova, odkud se vyráželo na hřebeny Jizerek. Horolezci jezdili na horolezeckou chatu v Bedřichově a my vodáci na „Ahojku“ v Hraběticích. Neměli jsme velké závodnické ambice, ale milovali jsme hory a chtěli si navzájem změřit své síly ve stopě. V té době se v Bedřichově jezdily závody na 15 kilometrů, které se jmenovaly Šátek Textilany, Pohár Sloexportu a Vratislavický koberec, ale závod na dlouhou distanci chyběl. Na konci šedesátých let jsme ještě jezdívali na turistickou akci „Ještěd-Sněžka-Liberec“. V pátek se vyrazilo na Ještěd, sobotu se jelo z Bedřichova na Luční boudu s výstupem na Sněžku a v neděli zpět do Rudolfova v Liberci. My, jako parta vodáků, jsme soutěžili s horolezci, kdo bude dříve v Rudolfově. Teprve potom vznikla Jizerská padesátka jako nominační závod horolezců Lokomotivy Liberec. Oni se totiž horolezci přeli o to, kdo z nich si zaslouží nominaci do závodu desetičlenných družstev v běhu na lyžích, které se tehdy nazýval „70 kilometrů po hřebenech Krkonoš“. Když se nemohli dohodnout, rozhodl jeden z nich, Karel Trousílek, že připraví závod na padesát kilometrů, aby se ukázalo, jak na tom, kdo je se silami. Jako vodák stejné Tělovýchovné jednoty Lokomotiva jsem stál na startu prvního ročníku se dvěma dalšími vodáky.
Znal jste osobně horolezce, kteří zahynuli v Jižní Americe a na jejichž počest do názvu Jizerské padesátky dostal dovětek Memoriál Expedice Peru 1970?
Osobně jsem se znal velmi dobře s horolezci Lokomotivy Liberec Milanem Náhlovským, Jiřím Jechem a Václavem Urbanem, kteří byli účastníky expedice do Peru. Pravidelně jsme se potkávali na lyžích v Jizerkách. Venca Urban byl výborný bavič, vždy s ním byla legrace. Od čtvrtého ročníku se stala Jizerská padesátka Memoriálem Expedice Peru 1970 a tím začala stoupat popularita závodu.
Sportoval jste závodně? A na jaké úrovni?
Od mládí jsem jezdil na lyžích, začal jsem závodně se sjezdovým lyžováním, po úrazech jsem přešel na běžky, abych při lyžování zůstal. Nejdéle jsem však dělal rychlostní kanoistiku a jezdil na kajaku. Horolezec jsem nebyl nijak výrazný, ale hory jsem navštěvoval a zdolal pár zajímavých vrcholů, třeba Mont Blanc, Matterhorn, Kalapatar (Himaláj 5545 metrů).
Napadlo by vás tehdy, že vydržíte ve stopě až tak dlouho?
Na to jsem nikdy nemyslel. Ze začátku to byla soutěživost mezi partou vodáků, která jezdila na „Ahojku“, kdo bude mít více účastí, i kdo je nejlepší na běžkách. A postupem času bylo škoda sérii startů přerušit. (smích)
V jednom rozhovoru jste loni říkal, že je stále těžší se připravovat. Letošní zima vám musí dělat radost? Jak často se dostanete do stopy? Můj organismus již tak rychle neregeneruje, ale snažím se jít na lyže čtyřikrát týdně a ujedu kolem 80 kilometrů za týden podle počasí a kvality sněhu. Hlava by mohla lyžovat více, ale tělo se brání. K přípravě patří i jízda na kole, koloběžce a kolečkových lyží.
Jaký vidíte posun za těch více než 50 let závodu? O co šlo zpočátku? A co jde dnes? Je to nyní víc móda? Být vidět?
Od počátku to byla zkouška zdatnosti na běžkách na trase 50 kilometrů a to pro většinu účastníků zůstává. Původně šlo o kamarádský závod, při kterém jsem potkal známé a prohodili jsme spolu pár slov. Nyní je to prestižní závod, který patří mezi světovou ligu Worldloopet a také do seriálu Visma Ski Classics.
Mažete si lyže sám a nebo už to necháváte servismanům? Jak to bylo na začátku? Vzpomenete si, který vosk jste používal nejčastěji?
Lyže si mažu sám, občas však „mázu“ konzultuji se známými. Bohužel převážně platí, že „máza“ odzkoušená v sobotu, v neděli neplatí. V prvních ročnících byly pouze vosky Skivo čtyři barvy - zelený, modrý, fialový, červený. Žlutý byl nepoužitelný. (smích) Kus za 2,50 Kč. Vybavím si, že nejvíce jsem mazal modrý. Nyní je nepřeberné množství vosků různých značek.
Jakého nejlepšího výsledku jste na Jizerské padesátce dosáhl?
Podle času to bylo ve 22. ročníku v roce 1989, kdy jsem skončil celkově 166. v čase 2:48:11 hodiny z 4838 startujících. Již v té době jsem jel větší část závodu tzv. soupaž, tolik diskutovaný styl v současné době. Podle umístění to bylo hned v první ročníku, kdy jsem dojel na desátém místě v čase 3:57:53.
Jaký nejvýraznější moment si z Jizerské padesátky vybavíte?
Nejraději vzpomínám na první ročník a pak na následující dva. Tehdy vedla krásná trať na Jizerku, dál přes Velkou Jizerskou louku na Předěl, Smědavu a zpět do Bedřichova. Bylo méně startujících, mnoho se jich navzájem znalo, byla to taková kamarádská atmosféra.
Je nyní pro vás Jizerská padesátka už víc společenská událost? Nebo ještě soupeříte se svými vrstevníky, kdo bude skutečně rychlejší? Účast na Jizerské padesátce je stále zkouška fyzické zdatnosti, vyšší cíle již mít nemohu a přichází část skončit.
Jel jste někdy s někým z rodiny? A co vaší vášni k Jizerské padesátce říkají?
Třetí ročník ročník jela i moje žena a jeden ročník odjel i syn. Žena již nechce abych závodil, má strach o moje zdraví.
Jak se vám hrálo v klipu skupiny Tata bojs k Jizerské padesátce? Jaké jste měl ohlasy na svůj herecký výkon?
Účast v klipu nepovažuji za herecký výkon, pouze jsem lyžoval podle požadavku štábu. Konečná verze je povedená, kamarádi mi občas říkají, že mě viděli lyžovat ve videoklipu.
Ladislav Míka
Datum narození: 20. listopadu 1941 v Praze.
Rodina: Manželka Hana, dvě dospělé děti a čtyři vnoučata od 5 do 21 let.
Bydliště: V roce 1946 jsme se s rodiči přestěhovali do Liberce, nyní žiju na chatě v Hraběticích.
Zaměstnání: Dříve projektant vytápění, nyní důchodce.
Vít Chalupa pro portál i60
