Když jsem si na portále i60 přečetla, že bude v Praze setkání portálových básníků - a to v divadle Skautského institutu na Staroměstském náměstí - tak jsem ihned zaznamenala termín a řekla si, že bych také ráda jela.
Ovšem měla jsem z cesty sama trochu obavy, proto jsem byla moc ráda, že mne může doprovodit můj bráška.
Totiž právě ve středu byla dálnice D1 dlouho neprůjezdná a bratrova dcera, která jela ze školení, tam zůstala 3 hodiny v koloně - tak jsem měla skutečně oprávněné obavy...
Ale ráno pro mne můj obětavý bratr přijel autem, dojeli jsme do Skalice nad Svitavou a odtud už rychlíkem do Prahy. Tam jsme si ihned koupili zpáteční jízdenky na cestu zpět rychlíkem Regiojet a vydali se do centra.
Musím přiznat, že tak nádherně vánočně nazdobené velké město jsem ještě nikdy neviděla, takže jsem všechno velmi obdivovala. Ve 12 hodin jsme už byli u orloje, ale předtím už jsme našli divadlo Skautského institutu - abych věděla kam mám jít.
Bráška mne pozval na vynikající oběd a pak už jsem zamířila k té správné budově...
Skutečně Vás všechny znám většinou jen virtuálně, mnohé jsem poznala, některé ne - ale byla jsem moc ráda, že jsem tu cestu do Prahy zvládla a s Vámi všemi se viděla, uvítala i trochu popovídala...
Paní Hana Švejnohová vybrala skutečně nádherné verše, její recitace nás určitě všechny uchvátila a podbarvená hudba pana Mullera byla okouzlující - prostě byl to překrásný kulturní zážitek, moc a moc za něj všem ze srdce děkuji.
A pak to roztodivné občerstvení, vínečko - já se snažím nejíst moc sladké, ale Jitčin nazdobený dortový zákusek byl tak nádherný, že jsem si po chvíli řekla - dám si jenom půlečku - kdepak, snědla jsem celou porci, moje vůle úplně zeslábla...?
Velice brzy jsem se rozloučila, abychom stihli zase cestu na hlavní nádraží na náš rychlík, na který jsme měli koupenu rezervaci.
A to už byla celá Praha rozzářená a my tou obdivuhodnou nádherou skutečně mládli. Z nazdobených stromů se sypaly proudy jiskřiček a naše oči snad přímo tu vánoční poezii světel, vůní, dobré a pohodové nálady všech kolemjdoucích zachycovaly - abychom si ji přímo dovezli domů.
Ještě jednou Vám všem moc děkuji za milé setkání, přeji krásný zbytek Adventu, a když se za Vámi zase na nějaké setkání vypravím, tak určitě dovezu i já nějaké dobrůtky...
A pak už to byla zpáteční cesta vlakem Regiojet - jela jsem jím poprvé a můj bráška mi říkal, že on jel tak vlakem naposledy, když byl po vysoké škole rok na vojně za Prahou - takže jsme si to oba dobře vychutnali, jen ve Skalici bylo auto namrzlé a muselo se hodně "škrabat..." - to byl snad jediný zádrhel.
A já mám před sebou krásné verše Zuzanky Pivcové - Bez slzí - které jsem od ní dostala jako dárek...
Její poezie se mi velmi líbí - tak dovolte, abych se s Vámi ještě na dálku rozloučila jejími závěrečnými slovy:
Zamkni mou samotu, když podzim mraky žene,
dopřej mi jistotu mé země zaslíbené,
propůjč mi křehký klid, ať touhy k jihu letí,
dovol mi odejít bez slzí, bez objetí.