Paní Marta je bývalá kuchařka z jídelny velkého podniku. Nyní je jí už k sedmdesátce, ale nikdy nezapomněla na první Vánoce se svým manželem. Prožili totiž první manželskou hádku.
„Ty tam dáváš salám?“ ptal se jí muž, když začala dělat bramborový salát.
„No jasně. Bramborový salát bez salámu?“
„My nikdy salám nedávali. A ty tam nemáš hrášek?“
„My nikdy hrášek nedávali.“
„To je divné.“
„Divné? Já jsem kuchařka, moje máma taky. Ty jsi někdy dělal salát, že tomu tak rozumíš?“
Pak následovala vánoční návštěva u matky jejího muže. Martě její salát nechutnal. „Byl moc těžký, bylo v něm strašně moc majonézy. Dala jsem si trošku a bylo mi jasné, že kdybych jedla dál, bude mi špatně. Manžel se cpal. Po příchodu domů mu samozřejmě špatně bylo. Když jsem podotkla, že to je z toho salátu, naštval se, že proti jeho mámě pořád něco mám, že jejich domácí salát je ten správný a nejlepší. Byla to naše první manželská hádka a já v zuřivosti ten můj salát vyklopila do odpadků,“ vypráví.
Oba manželé na to nedávno se smíchem vzpomínali, když přišli na návštěvu k přítelkyni jejich vnuka.
„Ty tam nedáváš salám?“ zeptala se jí Marta.
„Ne, salám přece do salátu nepatří,“ odvětila dotyčná a pak se všichni rozesmáli, protože stará historka o tom, jak salát skončil v odpadu, je v rodině stále živá.
Je to tak, existují desítky variant bramborového salátu a s tím, jak se mění styl stravování, vznikají desítky dalších. Někteří lidé ho takzvaně odlehčují, nedávají do něj majonézu či vejce, jiní naopak tvrdí, že klasika spočívá právě v majonéze. Lidé jsou schopni se pohádat o to, který druh brambor je do salátu ten jediný správný, i o to, jaká zelenina do něj patří. Někdo nahradí majonézu jogurtem, jiný křičí: Bože, konec světa, jogurt místo majonézy, fuj.
Každoročně se před Vánoci pořádají různé soutěže o nejlepší bramborový salát, probíhá dokonce i mistrovství České republiky. „Každý si myslí, že dělá ten nejlepší bramborový salát na světě,“ podotýká Martin Pánek, který je několikanásobný vítěz v tomto mistrovství. Saláty dělá různé a zpravidla je porotci na soutěžích vyhodnocují jako nejchutnější. „Někdy vařím brambory v mléce, jindy ve víně nebo v hovězím vývaru či solném roztoku,“ vysvětluje tento veterinární technik, pro kterého je příprava salátu a soutěžení o ten nejlepší koníčkem.
Na soutěžích se sházejí opravdoví fajnšmekři, často jde o týmy potravinářských škol a učilišť a zástupce různých hotelů či restaurací. Jde o profesionály, studenti i amatéry, zkrátka o všechny, kteří bramborový salát milují a milují i vášně, které jeho příprava dovede vzbudit. Takže neváhají dávat do salátu třeba červenou řepu, kopr či mladé výhonky sakury. Na porotě pak je, jestli zvolí jako nejchutnější takový experiment nebo tradiční podobu.
Otázka však zní: co je to tradiční podoba? A jsme zase na začátku. Patří tam hrášek? Salám? Cibule? Majonéza? Jogurt? Okurky? Lák od okurek? A jaký salám? Vysočina nebo gothaj nebo šunka? Každopádně v tomto případě není vhodné se pouštět do debaty na téma tradiční české jídlo. Bramborový salát vážně není tradiční české jídlo. Jeho historie má kořeny v Rusku, kde jej pro carskou rodinu začal připravovat francouzský kuchař. Salát se poté prý z tabule šlechty rozšířil mezi prostý lid, zřejmě právě proto, že je vlastně na každém, co si do něj dá.
V Česku se první zmínky o rozšířenosti tohoto jídla začínají objevovat až na přelomu 19. a 20. století. Bramborový salát však tehdy jedli bohatí měšťané, rozhodně si nemysleme, že šlo tradiční vánoční pokrm v chudých vesnických chalupách. Ovšem v klasických kuchařkách, jako je například ta od Magdaleny Dobromily Rettigové, už najdeme recept, který bramborový salát, jak ho známe nyní, hodně připomíná. Ona ho tam však prezentuje spíše jako návod pro šetrné hospodyně, které přemýšlejí, jak zpracovat nedojedené zbytky.
Čas diskusí kolem bramborového salátu se blíží. Někdo už vyráží nakupovat suroviny. Šťastní jsou ti, kteří jej připravují pro rodinu, ve které se všichni členové shodují, jak má ten jediný zaručeně nejlepší vánoční salát vypadat a chutnat. Hodně síly těm, kteří uslyší věty typu:
„Vy tam nedáváte jablko?“
„Fuj, ty tam liješ lák z okurek?“
„Nezlobte se, já opravdu nejím majonézu, my děláme salát ze suchých brambor na středomořský způsob.“
„Bože, středomořský způsob, tady máme typické české Vánoce.“
„To ale neznamená, že do sebe musím nacpat kilo majonézy.“
„Víš co, tak si příště každý udělejte salát podle sebe a doneste si vlastní misku, já končím.“
