Mnoho rodin tuto tradici udržuje dodnes, byť se zmodernizovala punčocha i její obsah. Ale něco v ní „ze starých časů“ může uvíznout i nyní.
Současní šedesátníci si budou nejspíš pamatovat na oblíbené „kafíčko“ - sáček se zelenými a hnědými bonbony v podobě kávových zrnek, barevné kokosové suky, hady, žužu, lipo, čokoládové kaštany, polévané půlměsíce želé z velimské čokoládovny. Obvykle nechyběla mrkev, brambora či kousek uhlí. Jejich rodiče ale navíc znají mikulášské pusinky nebo dokonce svatojánský chlebíček.
Pochoutka s překvapením
Mikulášské pusinky jsou již většinou zapomenutým pojmem, ale možná právě proto je opět opatrně zkoušíme. Příprava není složitá. Sušené švestky zalijeme trochou vody a povaříme ne úplně doměkka. Mezitím si z opražených nastrouhaných lískových oříšků, stejného množství nastrouhaných mandlí a bílku vypracujeme tužší mandlové těsto. To pak na válu propojíme s moučkovým cukrem, bílkem a kandovanou pomerančovou kůrou. Tuhou hmotu rozdělíme na dílky podle počtu švestek. Šištičku těsta vložíme do rozpůlené a osušené švestky. Z bílků ušleháme tuhý sníh, do něhož zapracujeme moučkový cukr, zkrátka jako na klasické pusinky. Lze vmíchat též trochu kakaa. Hmotu nastříkáme na pečicí papír coby hnízdo pro švestku. Do každé hromádky zanoříme švestku s mandlovou peckou a zakryjeme další vrstvou sněhu tak, aby nebyla vidět. Pozor! Pusinky hodně nabudou, takže s tím při jejich rozmístění na plech musíme počítat. Pečeme v mírně vyhřáté troubě, nebo spíše sušíme do té doby, než pochoutka na povrchu ztvrdne. Můžeme pak ještě potřít žloutkem a nechat v teplé troubě zrůžovět, ale není to nutné. Klasické pusinky patří mezi běžné vánoční cukroví, někdo je přibarvuje a v rozličných tvarech také věší na stromeček. Ty mikulášské můžeme ozdobně zabalit, „omašličkovat“, naskládat do košíčku jako sněhové koule, fantazii se meze nekladou. Sladce se rozplynou na jazyku a jako bonus uvnitř čeká navinulá křížala s mandlovou pecičkou.
Dříve lusky, dnes pamlsky
Svatojánský chlebíček v obchodě nebo na trhu už pamatují jen ti nejstarší z nás. Byly to velké tmavohnědé lusky s pórovitou dužninou a sladkými semínky, které se před lety hojně dovážely (dnes spíš jako krmivo). Jde o plody rohovníku obecného, stromu z oblasti Středomoří, kterými se na poušti údajně živil sv. Jan Křtitel. Nezralé lusky jsou zelené. Určitě jste tento zajímavý, často až čtyřmetrový strom, potkali někde na dovolené. Rozemletím vnitřní dužniny pražených lusků vzniká karob. Lze jím částečně nahradit kakao, přidává se do čokoládových tyčinek, najdeme jej v řadě výrobků v prodejnách zdravé výživy. Karobová mouka obsahuje hodnotné bílkoviny, podporuje trávení, je velmi užitečným antioxidantem. A tak se vlastně se svatojánským chlebíčkem můžeme setkat klidně i v současné mikulášské nadílce, byť ve zcela jiné a příjemnější podobě. Ta původní prý nebyla nic moc.
