„Snažím se dokázat svou prací, že za to stojím a že táta není důvod, proč to dělám nebo proč jsem úspěšný,“ říká Adam Mišík, syn slavného hudebníka Vladimíra Mišíka.
Bude pražský koncert pomyslenou tečkou za Star Dance? Co vám dala a vzala StarDance?
Svým způsobem jo, ostatně plno kolegů, tedy kamarádů ze StarDance budou v publiku na koncertě. StarDance byla pro mě zážitkem, který v sobě uchovám na celý život, naučilo mě to pracovat se svým tělem a to, že když si člověk stanoví nějaký cíl, a každý den na jeho dosažení dělá, tak tou ustavičnou prací, opakováním je pak schopný dosáhnout v podstatě čehokoliv. V tom to byla velká škola.
Jaký to je pocit, když vám ve StarDance oznámí, že končíte?
Jsem rád, že jsem měl šanci ukázat se v trochu v jiném světle, byla to dlouhá cesta, ale na druhou stranu se teď zase můžu věnovat hudbě, která je pro mě pořád číslo jedna. V uplynulém půlroce jsem na ni neměl tolik času.
Co mohou diváci očekávat od koncertu v pražské Akropoli, který se koná 4. 12.?
Prosincový koncert je unikátní v tom, že po čtyřech letech vystoupím sólově v pražském klubu: příznivci mě tak po delší době neuvidí na slavnostech a festivalech, ale v intimnějším prostředí Paláce Akropolis - v klubu, kde jsem začínal hrát s první kapelou. Samozřejmě bude i víc prostoru se po show se všemi fanoušky vidět a setkat. Takže se na to moc těším, na atmosféru klubu i příjemnou interakci s publikem.
Hrál jste v mnoha seriálech. Na který vzpomínáte nejraději?
Vybral bych asi seriál Život je ples, který se odehrával v prostředí domova důchodců. Hrál jsem tam s Radkem Brzobohatým, Květou Fialovou a dalšími představiteli staré školy, kteří dnes už bohužel nejsou mezi námi. Takže pro mě - tehdy třináctiletého kluka - to byl zážitek vidět tyto legendy a trochu si jich užít a něco se od nich naučit.
Na co se těšíte příští rok?
Momentálně pracuji na nové desce. Fanoušci, a věřím i širší publikum, které mě možná tolik jako autora písní nezná, se můžou těšit na začátku nového roku na nový singl. Myslím si, že to je moje nejlepší skladba, jsem s ní autorsky nejvíce spokojený a je produkčně na skvělé úrovni.
Je to svazující být synem slavného hudebníka? Povídáte si hodně o hudbě?
Moje diskuze s otcem jsou vlastně úplně normální hovory otce se synem. Moji tvorbu sleduje a rád mi dá zpětnou vazbu. Svazující ale je, že ať uděláte cokoliv, tak vás lidi budou vždy nějak nálepkovat. Ale nikdy jsem se tím moc nezabýval a snažím se dokázat svou prací, že za to stojím a že táta není důvod, proč to dělám nebo proč jsem úspěšný.