Sešli jsme se s kamarádem po nějaké době na vínku, a jak se tak semele všechno možné, tak jsem se docela zasmála i dožrala nad historkou, kterou mi vyprávěl.
Pořídili si s manželkou nový vůz (už ani nevím, jak se to auto jmenovalo, ale byla to škodovka v automatu), a tak se vydali za kamarádkou na prodloužený víkend, na Moravu. Protože nikdy nebyli v Kroměříži, tak se rozhodli, že se tam zastaví, prohlídnou si „Květnou zahradu“ i „zahradu zámeckou“ a město jako takové. Obě zahrady jsou unikátní a opravdu stojí za projití (jezdím tam často, mám tam kamarádku takže je znám). A tak se stalo, že na parkovišťátku před „Květnou zahradou“ si sedli na lavičku, vyndali svačinu a v klidu se jali konzumovat, jak jinak - výletové řízečky. On svoji „torničku“ se všema dokladama i peněženkou a služebním mobilem pověsil na opěradlo lavičky a jistě už je vám všem jasné, jak to dopadlo. Ano, odjeli, aniž by si všimli, že jim něco schází. No, stane se, jenže tohle je pražský městský strážník a těch dokladů kromě občanky a řidičáku tam bylo jasně mnohem víc. Na to, že „torničku“ nemá, přišel až u kamarádky – dvě hodiny cesty od Kroměříže. Takže zavolal z manželčina mobilu na 156 a vysvětlil, o co jde. Strážníci mu slíbili, že se poptají, jestli ji někdo neodevzdal, a že mu do patnácti minut dají vědět. Bylo to pro něj nejhorších patnáct minut v životě, kdy chodil po zahradě jako lev v kleci, hulil jednu cigaretu od druhé a představoval si, jak v pondělí bez zbrojního pasu asi nafasuje zbraň, nebo jestli ho vůbec mezi sebe pustí, když nemá odznak :-) atd..
Po patnácti minutách mu zavolali zpátky, že má štěstí, že „torničku“ nálezce odnesl na stanici a má ji tam k dispozici. To, že se ta zpráva roznesla až daleko za Kroměřížské hradby, nebudu ani uvádět, znáte chlapy, a každej Moravák má v Praze nějakou sestřenici nebo bratrance (natož policajti)…
A teď se dostanu k meritu věci. Můj kamarád chtěl vědět, kdo na strážnici jeho tašku odevzdal, že by mu rád osobně poděkoval a něčím ho podaroval, byl štěstím bez sebe (dámě kytici, muži lahvinku :-) ) . Ale to mu strážníci sdělit nemohli, protože to nedovolí GDPR – což, jak víte, je ochrana osobních údajů nařízená EU. A to jsem se tedy parádně naštvala, protože kdybych já něco našla a odevzdala to na strážnici, tak bych s radostí uvítala osobní poděkování a nějaké GDPR by mi mohlo být ukradené.
Takže jsem na rozpacích, jestli, až něco najdu, to odevzdám, nebo ne a může za to EU a její GDPR ... ( fuj ) !