Můj tatínek Lumír Bárta mi často vyprávěl o svých osmi sourozencích, kteří se narodili ve Slezsku, v obci Poruba u Ostravy. Pouze tři z nich jsem měl možnost poznat osobně, ostatních pět zemřelo ještě před mým narozením. Zůstalo po nich pouze několik fotografií, o dvou bratrech, Jaromírovi a Vladislavovi, pouze dvě - z roku 1908 a 1914. Sotva dospěli, světová válka jejich nadějný život předčasně zmařila. Zatímco Jaromír padnul na ruské frontě již v roce 1915, Vladislav přežil konec války pouze o pár dnů - takže přesně před 100 léty. Všem porubským padlým hrdinům z obou světových válek vybudovali zástupci obce u historického bludného balvanu (z roku 1928) pomník, kde se mezi desítkami jmen nacházejí také Jaromír a Vladislav Bártovi - dva strýčkové, které znám pouze ze dvou přiložených fotek a vyprávění mého táty.
Uvedu zde pouze několik řádků z jejich předčasně zmařeného života:
Jaromír (nar. 1896) po absolvování české reálky v Mor. Ostravě se stal obchodním příručím u firmy Lad. Polcar v Brně a po dvou letech se vrátil do rodné Poruby, kde nastoupil místo účetního v místní firmě Ignác Blažej. Po 8 měsících byl v r. 1914 povolán k vojenské službě a po krátkém výcviku odjel do Haliče na ruskou frontu – viz. přiložená fotografie. Po pětidenním boji byl těžce raněn do hlavy. Ve vojenské nemocnici v Kolomyji zemřel 12. 6. 1915 a byl pohřben na tamnějším řeckokatolickém hřbitově.
Vladislav (nar. 1897) se vyučil řezníkem. Aby se vyhnul válce, nastoupil jako dělník ve Vítkovických železárnách, kde dva a půl roku namáhavě pracoval. V posledním roce války byl přece jen povolán k vojenské službě a na frontě zkusil hodně útrap a hladu.Několik dnů po ukončení 1. světové války 12. 11. 1918 zemřel.