Je čas naučit se říkat tyto věty a nechat se zaškatulkovat do kategorie protivná, krutá tchyně. Ta škatulka totiž vůbec není špatná.
„Už se bojím něco říct. Raději mlčím a usmívám se.“
„A proč, prosím tě?“
„Protože kdykoli řeknu svůj názor, vím, že budu označena za typickou protivnou tchyni, která má pořád nějaké připomínky a do všeho kecá.“
„Ale pořád po tobě mladí něco chtějí, že?“
„Ale já bych jim ráda pomohla. Jen mi vadí, že vše má být po jejich. Jenže si to s nimi nechci rozházet. Znám spoustu případů, kdy se tchyně nesnesou se snachou nebo zetěm a končí to tak, že se s nimi mladí přestanou stýkat, tudíž se nestýkají ani s vnoučaty. Nechci dopadnout tak, že mě budou považovat za protivnou tchyni, kterou pozvou jednou za rok na oběd, a to ještě jen proto, že to považují za jakousi povinnost, ale přitom budu cítit, že by mě nejraději neviděli.“
„Máš pravdu, já si taky dávám pozor, abych nezavdala příčinu k různým vtipům o tchyních. Taky se bojím, aby o mně neřekli, že jsem semetrika.“
Tak to je odposlechnutý rozhovor dvou kamarádek, obě jsou tchyně a babičky zároveň. Pozice tchyně je často tolik komentovaná a je kolem ní tolik nehezkých mýtů, že se mnohé ženy ve snaze je vyvrátit vzdávají vlastního názoru. Než by riskovaly, že budou označeny za typickou protivnou tchyni, raději mlčí, i když jim ve skutečnosti životní styl snach, zeťů, dcer, synů a vnoučat připadá jako let kosmem. Jenže když člověk mlčí, okolí si myslí, že je spokojen. Zastírat mlčením nespokojenost či nesouhlas, se časem vymstí. A v pozici tchyně to platí dvojnásob. Takže tady je několik zásad, které je dobré znát, aby si žena v pozici tchyně zachovala vlastní rozum, důstojnost, názor, a to i za cenu, že bude označena za tchyni krutou.
Není nutno ptát se čtyřletého dítěte na názor. Ženy, které jsou nyní ve věku babiček, nevyrůstaly v prostředí, kdy by se rodiče či prarodiče ptali malého děcka, co si dá ke snídani, který svetříček si chce dnes obléknout a zda chce jít do aquaparku, dinoparku či skateparku. Nemají důvod to dělat. Jestliže se tak nyní k dětem chovají rodiče, je to jejich věc. Není však nic špatného na tom, když tchyně oznámí, že ona tento způsob výchovy samozřejmě respektuje, nicméně sama ho odmítá praktikovat. Tudíž, jestliže mladí chtějí, aby u ní čtyřletý Robinek byl přes víkend, nechť počítají s tím, že Robinek v té době přijme její pravidla. Nechtějí? No tak to holt nebudou moct jet na ten luxusní wellnes víkend sami, ale budou si muset Robinka nechat.
Potřebuju pomoct, děkuji. Vyslovit tuto větu není známka slabosti, stáří, selhání. Je to naopak známka toho, že člověk je v dobré duševní kondici a chce v ní co nejdéle zůstat. Jestliže snacha, která bydlí ve stejném městě, jezdí několikrát týdně autem na nákupy, je normální, aby občas přibrala velký nákup pro tchyni nebo ji na nákup vzala s sebou. Je nedůstojné nechat starší dámu tahat těžké tašky s nákupem. Pokud to někdo nechápe, není nic špatného na tom ho upozornit, že je to nezdvořilé, neslušné. Říct si o pomoc je normální. Nenormální je tu pomoc nenabídnout.
Mám vás ráda, ale vedete svůj život, do kterého mi nic není. Nechci klíče od vašeho bytu, nebudu vám telefonovat, že už jste mě dlouho nenavštívili, nebudu vám nosit štrůdly. Nebudu se vám míchat do života, protože se bojím, že byste pak řekli, že jsem vlezlá tchyně. Pokud se se mnou budete chtít stýkat, budu moc ráda. Budu šťastná, když si vytvoříme pěkný vztah. Ale vymezte si sami pravidla našeho kontaktu, informujte mě o nich, probereme je. Ráda bych si totiž od začátku nastavila pravidla. Tak kdyby tchyně řekly snachám či zeťům tyto věty hned po svatbě s jejich potomky, možná by tolik anekdot o tchyních vůbec nevzniklo.
Jistě, je to zjednodušené a cynické. Existují krásné vztahy mezi tchyněmi a snachami. Mnohé snachy říkají, že jim tchyně nahradily maminky, pokud jim s nimi vztah nefungoval. Ale zároveň je spousta případů, kdy jsou tchyně nenáviděné, vysmívané, opovrhované. Ale to, že žena podřídí své chování ve snaze se do takové pozice nedostat, zpravidla není řešením.
„Pokud se dostanete do pozice boje, je dobré si uvědomit, že boj s tchyní se nedá vyhrát,“ uvádí psycholog Tomáš Novák. „Tchyně je něco jako nevyžádaný bonus. Prostě se objeví ve vašem životě, a když spolu chcete vycházet, musíte najít dohodu. A nezapomínejme, že pozice tchyně se v poslední době mění. Jsou to aktivní ženy, které mají často svůj vlastní život. Nejsou povinny hlídat děti na zavolání, být vždy takzvaně po ruce.“
Jenže právě ženám, které se urputně snaží být nekonfliktní, hodné, ba přímo milované tchyně, hrozí, že budou především využívané. Ale lásku a respekt jim to přinese málokdy. Mnohdy se spíše dočkají podobné situace jako osmašedesátiletá Marie z malého severomoravského města: „Moc mi záleželo na tom, abych se snachou vycházela dobře.Takže vyrazím pokaždé, když volá, že potřebuje pohlídat děti. Dost mě to zmáhá. Mladí bydlí v Ostravě, já to mám autobusem přes hodinu, pak se v noci vracím domů, protože mají poměrně malý byt a přespat tam nemám kde. Myslela jsem, že se snachou dobře vycházím, že mě má dokonce ráda. Pak jsem jednou zaslechla, jak telefonuje s kamarádkou. Blížila jsem se k bytu, oni měli otevřené dveře a tak jsem slyšela, jak snacha říká do telefonu: Tak na mě počkej, ta čarodějnice má zpoždění. Ještě si poslechnu těch pár jejích rádoby přátelských keců a hned vyrazím. Stála jsem tam jako opařená. Došlo mi, že mě nesnáší a doslova mě využívá k hlídání dětí, když si chce vyrazit do společnosti. Ale mlčím. Dělám, že jsem nic neslyšela. Co by z toho bylo, kdybych vyvolala konflikt? Jsem prostě tchyně a ty snachy nesnášejí.“
Takže je na každé tchyni, jestli chce být tchyně mlčící a trápící se nebo tchyně protivná a krutá. Ale fakt je ten, že ty kruté mají zpravidla život snadnější a příjemnější.