Takové lidi si dovolí požádat o finanční výpomoc jen hodně otrlý lump. Ale když všichni vědí, že děda prodal prosperující firmu nebo že babička je rentiérka po manželovi, který podnikal ve Švýcarsku, to je jiná.
Případů, kdy jsou penzisté velmi dobře finančně zabezpečeni přibývá, protože se do důchodového věku dostala generace, která začala v devadesátých letech podnikat. Některým lidem se tehdy velmi zadařilo a vybudovali úspěšné firmy. Když jim bylo šedesát a více, začali se cítit unaveni a rozhodli se často z byznysu vycouvat s tím, že si konečně své peníze takzvaně užijí. Že budou cestovat, věnovat se koníčkům.
„Kamarád má klid, protože všichni v jeho rodině vědí, že bere třináct tisíc penze a z toho osm dává na bydlení. Jenže o mně se ví, že jsem prodal firmu a tak mají všichni pocit, že nevím co s penězi a že bych měl sponzorovat rodinu,“ říká devětašedesátiletý Vladimír ze Zlínska. Postavil pro dceru dům, vnučce platí studijní pobyt v zahraničí včetně bydlení a kapesného. „Pořád málo. Nedávno vnučka při jedné rodinné oslavě několikrát zmínila, že by si chtěla udělat řidičák, ale nemá auto. Zeť se přitom na mě významně díval. Dcera pořád mluví o tom, že chtějí bazén. Když jsme s manželkou řekli, že plánujeme jet na okruh Mexikem, byli málem uražení a padaly zmínky, že takové nákladné cestování je vyhazování peněz,“ vypráví.
Někdo řekne, že je věc každého, jak děti vychoval, jaký vztah k penězům a majetku v nich vytvořil. Jenže to není tak jednoduché. Mnoho lidí má pocit, že je třeba podporovat děti i v dospělosti, mnozí se sami uskromňují, aby mohli dětem a vnukům přispívat. A často jde o lidi, kteří rozhodně nemají peněz nadbytek, naopak.
Psychiatrička Tamara Tošnerová, která se tomuto problému mimo jiné věnuje ve své knize Jak si vychutnat seniorská léta, k tomu má dost poznatků. „Je zajímavé, jak způsob financování z dětských let, to jest platba rodičů za děti, ochotně přetrvává i do doby, kdy jsou děti dospělé a zcela samostatné, případně s vyššími platy než rodiče. Dospělé děti to mnohdy berou s představou, že to rodičům, případně prarodičům činí radost. Občas se ani nejedná o účelovost. Dospělým dětem prostě ani změněná situace nedojde. Jakoby hovořit o penězích nějak v rodinách nebylo slušné,“ říká.
Jenže právě peníze a majetek velmi často v rodinách vytvoří velké propasti, které pak už není možné přeskočit. „S manželem se kvůli peněz často hádáme, paradoxně proto, že jich máme dost,“ říká sedmdesátiletá Olga z Prahy. Jsou podílníky v prosperující firmě. „Odmítáme dávat dětem i vnukovi peníze jen tak, celý život jsme se je snažili naučit, že si je musejí vydělat. Chodili na brigády, vždy jsme dbali na to, aby nezískali pocit, že když je naše rodina finančně dobře zabezpečená, nemusejí nic dělat. Nyní je synovi i dceři přes čtyřicet a mám pocit, že naše úsilí se vyplatilo. Horší je to s vnukem. Pořád není schopen dokončit školu, navíc si vybírá takové podivné obory, kterými se neuživí. Říká, že chce život prožít, pořád někde cestuje, vymýšlí takzvané projekty, ze kterých nic není. A bere jako automatickou věc, že bychom mu měli dát peníze pokaždé, když s nějakým projektem či nápadem na cestu do zahraničí přijde. Když jsme mu řekli, že mu prostě nedáme peníze na to, aby fotil ptáky na Papui Nové Guinei, byl úplně v šoku a zeptal se, k čemu nám ty naše prachy jsou,“ vypráví.
Její manžel naopak zastává názor: peníze si do hrobu nevezmeme. Je ochotný vnuka neustále podporovat. Olga si myslí, že ho tím naopak kazí. „Hádáme se kvůli tomu jako nikdy dříve v životě,“ shrnuje.
„Je to poměrně častý jev, že si mladší generace myslí, že člověk ve stáří už takzvaně nic nepotřebuje,“ podotýká Tamara Tošnerová. Zároveň však uvádí, že zná řadu případů, kdy spolu několik generací v rodině vychází skvěle a mají financování vyřešeno. „Je velmi důležité udělat si ve finančních záležitostech jasno, co se týká financování rodinných oslav, společných dovolených a podobně. Neshody kvůli peněz v rodinách jsou velmi nepříjemné,“ dodává.
Zkrátka, říká se, že mít méně, přináší méně starostí. Lidé, kteří každý měsíc přemýšlejí, jak vyjít s penzí, sice oprávněně říkají, že je to nesmysl, ale kdyby viděli, jaké potíže existují v rodinách, které jsou naopak výborně finančně zabezpečené, možná by i největší odpůrci tohoto pořekadla řekli, že na něm něco je.
