Kůň na podstavci nevrle přešlápl.
Král Jiří otevřel oči, povzdychl si. Slunce stojí ještě vysoko na obloze, do jeho pravidelné večerní procházky zbývá ještě několik hodin. A on už by se tak moc potřeboval protáhnout. Znuděně se rozhlédl po okolí. Ještě, že to letošní spalující léto je už minulostí. V těch vedrech se lidu a návštěvníkům jeho města nechtělo bloumat po rozpálených ulicích, ani bohatá nabídka různých druhů zmrzliny a stříkající fontány je k denním procházkám nepřiměly. Raději své dny trávili někde u vody a do rozpáleného města se vraceli až pozdě večer. Když se už slunce uložilo ke spánku do měkkých obláčkových peřinek a mírně se ochladilo. A vůbec jim nevadilo, že tím bránili svému králi v procházkách jeho. Musel své večery trávit na podstavci a o to víc mu tuhly a bolely klouby. Nudil se čím dál víc a o to víc se nedočkavě těšil na chvíle, kdy ho navštěvoval šašek Paleček a povídal mu o všem, co se kde šustlo.
Náhle se Jiří probral z apatie a zahleděl se na chodník. Rychlým krokem tam kráčela podivná postavička. Někoho mu silně připomínala. Pomenší, baculatější.....
"Podobá se mému šaškovi Palečkovi," uvažoval Jiří, "jenže Paleček nikdy nepospíchá. Pohybuje se pomalu, důstojně!"
Podivný mužíček doběhl až k němu. Tam se sklonil a nenápadně si zavazoval tkaničku u boty.
"Pane, můj pane," dolehl k Jiřímu naléhavý hlas. Jiří upřel zrak na mužíčka a málem spadl z koně. Opravdu je to Paleček. Ale co tu dělá tak brzy? Něco strašlivého se muselo stát!
"Mluv," vyzval Jiří šaška. "Sděl mi, co tě přimělo dostavit se ke mně tak rychlou chůzí a za bílého dne?"
"Pane, vydal jsem se na pravidelnou obhlídku města jako každý den. Abych ti posléze mohl podat ty nejčerstvější zprávy, co se kde událo. A hle, objevil jsem divné listy, na nichž bylo sdělení o módní přehlídce starších dam...!"
"Co je na tom divného?" přerušil ho nevrle Jiří. "Náš lid a hlavně ženy milují módní přehlídky, jak jinak by také věděly, co na sebe obléci?"
"Pane," nenechal se vyrušit Paleček, "na těch plakátech byla taková značka s nápisem i60, vzpomínáš si na ni?"
"No, dovol," urazil se král. "Já přece nikdy nic nezapomínám. A tenhle nápis jsem viděl přece už před.., před...několika lety," král se odmlčel a zamyslel. Nechtěl před šaškem přiznat, že opravdu neví, o co jde.
"Ano, je to přesně tak" pochopil šašek a nenápadně králi pomohl z rozpaků. "Je to už tři a půl roku, co zde byly přítomny rozesmáté ženy a na svých skvostných ňadrech měly připnutu placku s oným nápisem!"
Rozesmáté ženy? Jiřímu zablýsklo v oku. Ano, již ví. Ach, jak rád na ně vzpomíná, jak se mu od té doby po nich stýská, Zvláště na tu vznosnou blondýnu. Jestlipak je v Poděbradech rovněž přítomna?
"Neviděl jsem ji," zavrtěl hlavou záporně šašek v odpovědi na otázku. "Ale vím, kde ta přehlídka bude. Obhlédnu okolí a přijdu ti to sdělit!"
-------------------------------
Konečně se začalo stmívat a Paleček se opět objevil v zorném poli krále. Jiří umně skrýval nedočkavost, ale svého šaška neoklamal. Vyskočil na podstavec a začal chrlit vše, co se mu za odpoledne podařilo zjistit.
"Tak módní přehlídka se povedla. Napřed se dámy procházely po promenádě, a to tedy bylo vzrůšo. Muži údivem vráželi do pouličních lamp a ženy vytvářely řečnící skupinky. Módní přehlídka pokračovala v muzeu, prý tam také byla i vernisáž fotografií, jmenuje se to "Česko očima seniorů, ony známé ženy se o tom bavily na promenádě," pomalu a pečlivě vyslovoval Paleček, a pak se krále zeptal: "Nevíš, co je to senior?"
"To je z latiny, znamená to starší, to se přece oněch žen netýká," odpověděl Jiří a netrpělivě šaška pobídl: "Tak nezdržuj, co bylo dál?"
Paleček se vytrhl ze zadumání .
"Ty fotky se jim taky líbily, vlastně jimi byly docela nadšené!" a znovu se zamyšleně odmlčel.
"Šašku," zahřměl Jiří, až se několik neposlušných dětí rozběhlo ke svým maminkám a chytilo se jich za ruku.
"Domlouvaly se, že půjdou večer tancovat," hbitě pokračoval Paleček, "daly si si sraz u hodin."
Král hrdě zvedl hlavu.
"Již drahnou dobu jsem nezkoušel taneční krok, naposledy coby nezralý jinoch. Je na čase si znalost tance obnovit. Hodíme se do gala a půjdeme také!"
A chtěl pružně seskočit z koně. Ouha. Špičatě mu dloublo v zádech, píchlo v kolenou a zabolelo za krkem. Jiří potlačil bolestivou grimasu a zaměnil ji za hranou lhostejnost.
"Vlastně se mi ani nechce. Půjdeš sám a opět mi o všem podáš referát," poručil Palečkovi.
Šaškovi blýsklo v očích. Půjde mezi ženy a ještě k tomu na králův rozkaz! Jaký šat na sebe vzít? Aby ženy okouzlil, zapůsobil a nezapadl v davu? Již to má! A pyšně zvedl hlavu. Pak se znovu otočil k Jiřímu a zeptal se.
"Pane, jednomu ale nerozumím. Proč musely být ty fotografie lakovány?"
"Cože?" nerozuměl Jiří, "lakovány?"
"No ano," přisvědčil Paleček, "říkám ti, že v muzeu je vernisáž fotografií."
"Šašku," rozesmál se Jiří, "jsi denně mezi lidem a nevíš, že tohle slovo má významů více? Tady nešlo o úpravu fotografií lakováním, ale o slavnostní otevření výstavy!"
Paleček studem sklopil hlavu. Ne, tohle opravdu nevěděl. Ale hned se ze rozveselil. Dnešní večer bude stát za to.
Po setmění hrdě vstoupil do taneční kavárny. Ženy i s blondýnou, jež se králi tolik zamlouvala, již seděly u jednoho stolu a veselily se. Před sebou poháry s vínem, pivem, dokonce .. "a fuj", ošklíbl se Paleček, ... i s nějakou bublinkovou vodou.
Šašek je chvíli nenápadně sledoval a pak hrdě zvedl bradu.
"Všimly si mne! Má zelená blýskavá vestička je nepřehlédnutelná!"
Sebejistě přistoupil ke stolu a tu nejbližší z nich požádal o tanec. Překvapená kráska jeho pozvání skutečně přijala a zvedla se. Paleček k ní šťastně vzhlížel a prováděl taneční pohyby okoukané u jiných párů. Jeho nadšení ještě vzrostlo, když dovedl svou tanečnici zpět ke stolu a při tom zjistil, že žen ještě přibylo. Z nenápadného odposlechu jejich hovoru se dozvěděl, že dotyčné si odskočily do jedné restaurace na večeři.
"Máte to tu jako v Brně," smála se jedna. "Hledaly jsme Soudek a ono se to jmenuje Jihočeská restaurace. Ale vaří tam dobře."
Ale pak ho čekalo zklamání. Když opět přistoupil ke stolu, aby vyzval jednu z žen k tanci, byl odmítnut. Prý až za chvíli.
"Nestálé ženy," dumal uraženě. "Až mne uvidíte kroužit s jinou v náruči, budete ještě litovat!"
Jenže s úžasem zjistil, že ženám to vůbec nevadilo. Když usedl muzikant opět ke svému hracímu nástroji a zapěl, některé ženy se zvedly, vstoupily do kruhu a v rytmu poskakovaly a mávaly rukama, zbytek jim hlídal kabelky. Všechny dohromady zpívaly, tančily, povídaly si a byly spokojené. Palečkova společnost jim evidentně nechyběla. Roztrpčený šašek vydržel až do zavírací hodiny a pak se odebral podat králi Jiřímu hlášení.
"Byly tam, bavily se, tančily."
"A co ona žena blondýna, dostavila se též?" ptal se Jiří.
"Jistě, králi," přisvědčil Paleček, "ale velmi brzy odešla. Nejspíše jí tam něco chybělo."
Jiří se pousmál a poznámku nechal bez komentáře.
"Škoda, v Poděbradech se léčí srdce," dumal ale posmutněle. "Jak jinak by to možná vypadalo, kdyby se zde léčily klouby!"
------------------------------------
Druhý den Paleček sledoval, jak se ženy loučí u vlaků. Objímaly se, líbaly a pak jedna z nich něco vykřikla. Paleček strnul a pak netrpělivě čekal, až se začne šeřit. S nástupem tmy se vyšplhal na sokl k Jiřímu a naklonil se k němu.
"Zase přijedou, králi," pravil. "A možná to tentokrát nebudou roky. Ta jedna se loučila výkřikem - za týden nashledanou, Poděbrady!"
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
P.S. Můj velký dík patří Lidmile N. za její péči přímo mateřskou a za nalezení trucovité toulavé ponožky :-)
Povídání jsem už předtím zveřejnila na Matyldině blogu i s některými převzatými fotografiemi. Sem jsem je nepřeváděla, jsou zde k dispozici na jiných profilech mnohem hezčí a různorodější.
A ještě něco - povídka navazuje na Poděbradské setkání íčkařů v roce 2015. O něm jsem napsala první povídání Pravda o Poděbradech, pokud se vám nebude chtít listovat dozadu, najdete ji také na blogu na odkazu
http://www.matyldinopovidani.cz/pravda-o-podebradech-l/
