Tenhle text mám napsán hodně dlouho. Ani jsem ho sem už nechtěla dávat. Ale když napsala Zuzka o rozhlase, doplním ještě televizi.
Televizi měli dřív babička a dědeček než rodiče. Byla to událost. Prarodiče bydleli jen o patro výš než my, a tak jsme se na ni chodili často dívat. Matně si vzpomínám, jak vypadal televizor. Dřevěná bedýnka, v její pravé části reproduktor překrytý hrubou látkou a dřevem, v levé části malý obdélník obrazovky. Před obrazovkou bylo na zasouvacích kolejničkách připevněno vypouklé duté sklo naplněné vodou, které plnilo funkci lupy – posouváním kolejniček se měnila velikost obrazu. Nejlépe viditelný byl ze vzdálenosti asi jednoho metru.
Kvalita televizorů i vysílání se časem pochopitelně zlepšovaly. Když začala televize vysílat barevně, někteří jsme k ní přistupovali skepticky. Chodili jsme se dívat do prodejen elektra a kritizovali kvalitu obrazu: jaký je rozmazaný, s nejasnými konturami, barvy se překrývají (vybavuje se mi hokejový zápas). I to se pak samozřejmě zlepšilo a naše konzervativní obhajování černobílé televize ustoupilo přijetí televize lepší, barevné. (HD ještě nemám.)
Foto: https://www.google.cz/search?q=star%C3%A9+televizory
