Granátovník (Punica granatum) nebo také marhaník granátový je strom, rostoucí ve Středomoří, ale potkáme se s ním také na mnoha místech v Asii, roste i v některých částech USA či v Argentině. Tradičními pěstiteli byli už staří Féničané, v Egyptě mu přisuzovali omlazující účinky, má i řadu mytologických významů, španělská Granada si jej dokonce vybrala za svůj symbol. Obdivovat ho můžeme v květu i při postupném zrání jablíček.
Není jablíčko jako jablíčko
Ač to granátové také láká na první pohled k zakousnutí, nebyl by to dobrý nápad. Slupka je hořká, takže použijeme nůž. Uvnitř plodu nalezneme pouzdra v rosolovitém nálevu (bývá jich šest až dvanáct) s pořádnou zásobou jiskřivě červených jadérek. Jsou aromatická, sladkokyselá a považovaná též za symbol plodnosti. Krom toho však obsahují také vitaminy řady B, hořčík, železo či vápník. Obsah jadérek příznivě ovlivňuje kvalitu cév i kůže, kterou zpevňuje a hydratuje (odtud patrně staroegyptský „elixír věčného mládí“). Působí protizánětlivě, vyhání střevní parazity. Dodává energii, snižuje tlak, zabraňuje kornatění tepen, podporuje trávení i celkovou imunitu, odstraňuje toxické látky a je i zdrojem vlákniny. Jadérka po rozříznutí plodu můžeme vydloubat, vyklepat, vyloupat v misce s vodu, odříznout „korunku“ s částí slupky, na několika místech podélně nařezat, rozevřít a vydrolit, každý si už ten svůj nejlepší způsob najde sám.
Potěcha pro oko i chuťové buňky
Granátové „slzy“ příjemně voní a lze je použít do slaných i sladkých pokrmů, které nejen rozzáří. Nápadů i receptů existuje bezpočet. Skvěle chutnají například s pečeným lilkem, v bulguru, brownies, ve sladké kaši, ale i jako chuťové zpestření k různým druhům mas. V každém případě ozdobí jakýkoliv salát, zpestří vybrané jednohubky. Můžeme z nich připravit lahodný čaj. Nalezneme je v doplňcích stravy i v kosmetických přípravcích. Šťáva je výborná do koktejlů i džusů.
Při obecné chvále se vždy nabízí najít aspoň nějaké to minus. Takže pozor! Šťáva barví (používala se i k barvení látek) a opravdu se špatně odstraňuje.