Naopak většina žen hledá společnost. Prostor, kde si mohou sdělit názory, zhodnotit jedna druhou, lehce se vzájemně pomluvit, sdílet své radosti, starosti, trápení. Žena odchází ze společnosti, kde se hodně mluvilo, občerstvena. Muž odchází ze stejné společnosti unaven.
„Žena je prostě jiná než muž, tak to příroda udělala a je nesmysl tvrdi, že tomu tak není,“ říká uznávaná psycholožka Jiřina Prekopová, která řadu let působila v Německu a její knihy o psychologii jsou úspěšné v mnoha zemích světa. „Současné tendence, že by se ženy měly chovat stejně jako muži a naopak, nejsou moc prospěšné, vedou k rozpadům manželství. Jeden z příkladů odlišnosti je ten, že žena je uzpůsobena tak, že ráda mluví a více mluví. Zatímco muži stačí k tomu, aby vyjádřil, co chce, jen pár slov. Proč se to snažit měnit? Proč se to nesnažit respektovat?“ vysvětluje.
Psychiatrička Tamara Tošnerová v této souvislosti připomíná poměrně častý jev: „Všimněte si, že ženy vyššího věku rády vyrážejí ven ve společnosti. Vidíme je procházet se obchodními centry, setkávají se v kavárnách, rády chodí ve skupinkách nebo aspoň ve dvou. Starší muži častěji vyhledávají samotu. Jdou na výlet, do přírody, nevyhledávají společnost.“
Jak už to bývá u mnoha dalších lidských vlastností, ve vyšším věku se každá ještě zvýrazňuje. Z toho pramení fakt, že mnohé starší dámy jsou označovány za aktivní a společenské, zatímco starší muži často slýchávají doma výtky typu: Pořád sedíš doma. Proč nechceš do společnosti? Proč se mnou nemluvíš?
To, že muž nemluví, neznamená, že je něco v nepořádku. Naopak, když muž nemluví, je spokojený. Když nemluví žena, pozor. Stahují se mračna, brzy dojde k bouřce. Žena je nespokojená, mlčí, vyčkává na chvíli, kdy emoce dá najevo. Vybuchne. A muž uslyší: Proč se mnou nemluvíš? Proč se z tebe stal takový starý bručoun? Nikdy jsi takový nebýval….
Ale býval. Jenže v mládí si ženy zpravidla vlastností partnera, které jim nyní lezou na nervy, tak moc nevšímaly. Měly kupu jiných starostí: Práci, děti, domácnost. Ale ve vyšším věku si odlišností muže začnou všímat více.
V poslední době se hodně mluví o mužské andropauze, tedy o mužském přechodu. Zjednodušeně řečeno, muži stejně jako ženy procházejí v životě obdobím hormonálních změn provázejícím stárnutí. A u mužů se to projevuje tak, že ztrácejí sebedůvěru, stahují se do ústraní. Prohlubuje se jejich vrozená vlastnost, že jim nevadí být sami, mlčet, koukat na hladinu řeky, do korun stromů, do knížky nebo do půllitru piva. Samozřejmě, každý člověk je jiný, takže u některých mužů se toto období projeví naopak snahou zbytek života užít jak se dá. Třeba vyhledáváním o hodně mladších partnerek. Což se samozřejmě s kladným ohlasem okolí také nesetkává.
„Žena i dcera mi říkaly, že jsem se změnil k horšímu, že mě nic nezajímá, že stále jen mlčím a sedím doma a dávaly mi za příklad našeho rodinného přítele Karla,“ vypráví osmašedesátiletý Ivan. „Karlíka milovaly, protože ve své sedmdesátce stále organizoval nějaké rodinné sešlosti, hrál na nich na kytaru, zpíval a okouzloval přítomné dámy. Milovaly ho do doby, než si v těch svých sedmdesáti nabrnknul pětačtyřicetiletou barmanku a odstěhoval se k ní od ženy, se kterou žil téměř padesát let. Po půl roce zase s taškou svých věcí pěkně s prosíkem přišel domů, protože barmanka ho vyhodila. Svěřil se mi, že mu řekla, že je starý bručoun, který pořád jen sedí doma, mlčí a kouká na televizi,“ směje se Ivan.
Ve Velké Británii dělali psychologové průzkum mezi vdovci vyššího věku na téma samota. Většina z nich uvedla, že zatímco v partnerství samotu vyhledávali, po ztrátě partnerky coby ovdovělí muži samotou trpí. „Obecně řečeno, starší muži jsou díky partnerkám více spojeni se společenským životem. Když partnerka zemře, často se jejich společenský život smrskne na minimum,“ uvedla jedna z autorek výzkumu, psycholožka Janet Morrisonová.
Je to velmi podstatná věta. Muži, kteří se svým ženám často zdají být staří mrzouti, kteří jen sedí doma, jsou ve skutečnosti šťastní. Vědí, že společenský život rodiny má na starost žena. Mnohdy jim vůbec nevadí, že partnerka chodí častěji ven sama nebo s kamarádkami, že občas pozve domů návštěvy, zorganizuje výlet nebo návštěvu kulturní akce. Mnohdy jim vyhovuje, že jsou do společenského života tak trochu nuceni, i když to samozřejmě nikdy nedají najevo. Se ztrátou partnerky se však nekoná radostná fáze života, kdy mohou být zalezlí doma a nikdo jim kvůli tomu nenadává. Naopak. Vyhledávaná samota se stane nesnesitelnou osamělostí.
Proto by společenské dámy neměly svým nespolečenským partnerům říkat, že jsou nemožní staří bručouni. Protože ve skutečnosti jsou jejich muži spokojení. A o to by přece v partnerském vztahu mělo jít. Hůř bývá, když člověk zjistí, že ten, kdo nám lezl na nervy tím, že je tak odlišný, tady už není.
