Vydal jsem se na toto představení Národního divadla do lesního parku. Tramvaj tam jela hodinu, šlapání kamenitým a mokrým parkem trvalo taky asi hodinu.
Už tam čekaly a provizorně posedávaly desetitisíce lepších diváků. Začali přesně ve 14 hodin. Takové představení v Praze už bylo 14x.
Za první republiky se takové představení konalo na Vyšehradě, nahoře probíhal děj, na vltavském ostrově Císařská louka byli diváci a posluchači. Moje rodiče se tehdy zúčastnili, přes vodu bylo vše vzorně slyšet. Dávali tehdy Libuši.
Toto pražské divadlo bylo vzorně nazvučené, s výborným obsazením, pěveckým i hereckým.
Děj komické opery je nám všeobecně známý. Nápadité byly improvizace. Třeba, když Mařenka zpívala dlouhý a vysoký tón, Jeník se k ní otočil zády a oběma rukama si ucpal uši!
Při jejich hádce jí urval z krku červenou mašli.
Vraceli jsme se všichni usměvaví a nadšení. K metru nás odvezla soukromá doprava, zdarma.
