V mailu byla fota ukazující průběh dne mladých lidí dnešní doby. Nic proti tomu – posezení s kávou, odpočinek na lavičce, sledování sportovního utkání, večeře s kamarády, soukromé posezení s přítelem, vínko s kamarádkou, návštěva galerie, jízda autem městem a přírodou a nakonec malý hoch v kočárku držící moderní mobil.
Nepochopila jsem, jaký život žijí dnešní mladí lidé, protože u žádné z fotek, které zachycují mladé lidi, není možno poznat, zda si vychutnávají tu příjemnou atmosféru u dobré kávy či večeře s kamarády. Přeci, když jdu na nějaký sportovní zápas, sleduji jeho průběh, případně fandím, což mi připadá logické. A když navštívím galerii, tak zajisté za účelem prohlédnout si avizovanou výstavu. Pokud jdu s přítelem sednout si na skleničku, tak se věnujeme sobě, jsme rádi, že jsme spolu. S kamarádkou trávím čas proto, že jsme si blízké a chceme si v této uspěchané době popovídat. A ta poslední fotka, asi matka by si zasloužila pořádně vynadat, nechat malému dítěti v kočárku mobil s hrou, aby měla od něj pokoj. To je to nejhorší, co ve výchově může máma udělat.
Ale omyl, na všech fotkách jsou totiž mladí hlavně s mobily nebo tablety, kterým se neustále věnují, jako kdyby jim snad mělo něco životně důležitého utéct. Takže všechny denní aktivity mladých jsou k ničemu. Nesetkávají se s kamarády, ale pouze jsou s nimi v hloučku a v tichosti, no občas někdo promluví, když je něco zajímavého na netu. Pokud někdo přeci jen mluví, ostatní ho stejně neposlouchají a neodpovídají. S přítelem sedí v kavárně a koukají do mobilu, stejné je to i s kamarádkou, neustále sledují mobil. I při sportovním utkání stojí v hučícím davu a zírají do mobilu. Co to má za smysl? To mi hlava nebere.
Žijeme reálný život, ve kterém je kolem nás mnoho krás, které stojí za to zhlédnout, se kterými bychom se měli seznámit. Máme spoustu přátel, se kterými se čas od času setkáváme. Ale čekají na nás i různé nástrahy, třeba jen na přechodech pro chodce, kdy jsme zahloubaní do mobilu a je nám zcela jedno, zda něco jede či ne.
Mladí probuďte se, nic vám neuteče, nejste filmové hvězdy z Ameriky čekající na zavolání agenta s novou rolí za miliony dolarů. Žijete obyčejný život, i když dost technicky odlišný od naší doby. Přejeme vám pokrok v této oblasti, i my se ho snažíme využívat, slouží nám, ale vše s rozumem.
Proto žádám vás, seniory, kteří mají své vnuky, třeba i pravnuky, aby na ně apelovali a snažili se, pokud to ještě půjde, vtáhnout je zpět do reálného života.
Život je hodně krátký, abychom ho mohli promarnit jen zprávami, drby, hrami a nevím, co ještě tyto chytré mobily poskytují, ale skýtá nám reálné, často krásné a nezapomenutelné momenty. Co by za tyto možnosti dali ti, kteří jsou třeba slepí, upoutaní na lůžko nebo na smrt nemocní, v bolestech neznajíce dne a hodiny, která bude jejich poslední. Nabádejte své nejbližší, aby nenechali život protéct mezi prsty a užili si všeho, co nám nabízí.
A na závěr jeden citát od vzdělaného, světově známého učence:
„Obávám se dne, kdy vývoj technologie předčí vzájemné lidské vztahy. Potom svět bude mít generaci idiotů.“ Albert Einstein