„Tvůj muž vypadá čím dál lépe, stal se z něho fešák, takový dříve nebýval,“ říkají kolegyně a známé devětapadesátileté Jindře. Spolu se svým mužem vždy tvořili stabilní pár. Byli stejně staří, žili spolu už od ukončení vysoké školy, vychovali dvě děti. Z éterické dlouhovlasé Jindry se postupem času stala sympatická plnoštíhlá paní s prošedivělými na krátko ostříhanými vlásky a brýlemi, která nejraději nosí volné kalhoty, košile, sportovní obuv. Ráda se dívá na televizi, baví ji vaření a práce na zahradě. A středobodem jejího světa jsou dvě malá vnoučátka. Její muž býval domácí kutil, na pohled normální chlapík v džínách a tričku, který si rád zašel s kamarády na výlet, na pivo. Ale teď změnil šatník, zhubnul, chodí do fitcentra. Vypadá jinak. Sousedky mu říkají, že je z něj frajer, na ulici zaznamenává, že se po něm nějaká žena občas podívá. Jen Jindra ví, co za tím je.
„Myslím, že šílí. Že má to, čemu se říká krize středního věku, jenže to přišlo později. Nebo poslední míza se tomu taky říká. Stará se jen o to, aby nestárnul. Zkoumá složení potravin, cvičí, pořád projíždí nějaké seznamky, barví si vlasy, koupil si sluneční brýle, takové ty zrcadlovky. Já vím, že má mladší přítelkyni,“ říká.
Jejich manželství přitom je na pohled stále stejné, protože Jindra se rozhodla situaci nijak neřešit. Nic nekomentuje, nestěžuje si, neptá se. Dál je stále stejná, vaří, peče, sází kytky, hlídá vnoučata. A sama se tiše trápí otázkou, zda jde ze strany manžela o přechodný úlet nebo se ji chystá opustit. Protože ona přesto všechno svůj život měnit nechce.
Podobných případů je hodně, ale statistiky ukazující, jak končí, neexistují. Takové se nedají vytvořit. V žádostech o rozvody se totiž takové podrobné důvody neuvádějí. Takže se můžeme jen domýšlet, kolik párů podobnou situaci překonalo a dál spolu žijí a kolik jich naopak kvůli tomu skončilo rozvedených.
Psycholog Petr Šmolka vytvořil typologii žen, které muži často opouštějí. Jinými slovy, jestliže se nějaká žena zařadí do některé z těchto škatulek, má větší šanci na to, že krize manželství skončí tím, že manžel odejde. Ponechejme teď stranou úvahy o tom, zda to v mnoha případech nakonec není pro dotyčné ženy spíše výhra a podívejme se na typologii.
Ženy extrémně obětavé. Jejich život lze vyjádřit větou: Vše pro rodinu. Psycholog k tomu podotýká: „Časem splynou s bytovým zařízením.“ Ženy úspěšné. Partneři s nimi sice mají dobrý život, nicméně pak se může stát, jak uvádí psycholog, že: „Byť i pouze hraná slabost a bezradnost v provedení jiné ženy představuje velmi silné afrodiziakum.“
Včelí královny. „Partnerský vztah pro ně byl jen nutným prostředkem naplnění manželské touhy a poté byl muž, který splnil svou biologickou funkci, neprodleně odstaven do pozice trpěného trubce,“ uvádí Petr Šmolka.
Poslední kategorii tvoří ženy frigidní. Problém je v tom, že často pocitu, že mimo domov je vše lepší a zajímavější, podléhají i muži žen, které do žádné z těch kolonek nepatří a jsou to celkem pohodové holky. Jenže úplně stejně se to děje opačně mužům ze strany žen.
Zkrátka, nějaká taková ta krize, za kterou se skrývá snaha ještě něco prožít, stihnout, změnit, protože roky přibývají, se objeví ve většině partnerských vztahů. V některých dříve, v některých později, v některých třeba klidně až v penzi. Nepouštějme se do diskusí, zda je to lepší, když nás něco takového potká dříve či později. Pokaždé je to frustrující, šokující a převrátí to život naruby.
Takže, když to přijde, je jediným řešením si říct, že je to věc vcelku běžná, chvíli čekat a přemýšlet, co se z toho vyvine.
