„Neblázni, už to nezvládáš, já tě tam raději zavezu.“ Tuto větu říkal pětasedmdesátileté Věře z východních Čech její syn tak často, až nedávno docela přestala řídit svého malého starého fiátka. Zůstal jí po manželovi, který před pěti lety zemřel. Právě v poslední době Věra jezdila autem více, než kdy jindy v životě. Řidičák má sice od mládí, ale manžel ji za volant nepouštěl. Když těžce onemocněl a musela ho vozit po lékařích a obstarávat nákupy, ukázalo se, že jí řízení jde. Zaplatila si pár kondičních jízd, hodně jí pomohla sousedka, se kterou vyjížděla na nefrekventované silnice. Po pár měsících si začala být jistá a řídila úplně běžně, téměř každý den. Jenže nyní ji její děti a vnuci znejistili. „Pořád mi říkají, že jezdím mizerně, že jsem na řízení stará. Asi to myslí dobře, bojí se o mě. Je to milé, jenže já jsem bez auta jako bez ruky. Přece nebudu pořád čekat, až někdo z mladých bude mít čas a zaveze mě do supermarketu, který máme dost daleko. Nevím, co mám dělat, zda řízení vzdát nebo i přes nesouhlas rodiny řídit dál. Ale co když na to už opravdu nemám a něco provedu? Možná jsem už na řízení opravdu stará,“ přemítá Věra.
Jenže pozor. Podle nejrůznějších statistik a průzkumů taková starší dáma, která řídí často a pravidelně, je na silnici v podstatě velmi málo nebezpečná a je řazená mezi takzvané dobré řidiče. Nejhůře jsou na tom podle průzkumů kromě zdivočelých začínajících mladých řidičů matky s malými dětmi. Děti v autech totiž odvádějí jejich pozornost, celkově řízení ztěžují a právě matky jsou nejvíce vystresované a dělají chyby. Do rizikové skupiny jsou řazeni i senioři, ovšem především ti, kteří nejezdí často. Tedy takzvaní sváteční řidiči, kteří vyjíždějí jen výjimečně. Ovšem typy jako Věra, která je ve svém věku zcela zdráva, s brýlemi dobře vidí a jezdí každý den, spadají do kategorie bezpečný řidič. Přestože pro její rodinné příslušníky je to stará paní, která za volantem nemá co dělat.
Když jde o řízení auta, lidé se začnou škatulkovat. Někdo tvrdí, že hůře řídí ženy, jiní, že senioři, další řekne, že nejrizikovější jsou mladí nezkušení kluci. A přidejme k diskusi různé vtipy. Nejvíce jich je na téma ženy – řidičky. Tak třeba: Vít co je auto bez řidiče? Vůz, který řídí žena. Nebo tento: Byla schválena speciální dopravní značka pro ženy: konec kruhového objezdu. Jenže všechny tyto legrácky postupně pozbývají na půvabu.
Hodně výmluvné jsou statistiky, které vyhodnocují deset let od zavedení bodového systému na českých silnicích. Podle nich má řidičák 6,7 milionů Čechů, z toho tvoří 3 miliony ženy. Jenže aspoň jeden bod za nějaký dopravní přestupek získalo jen něco přes 96 tisíc žen, ale více než 428 tisíc mužů. Takže z tohoto pohledu je to naprosto jasné, ženy jsou coby řidičky ukázněnější, jinými slovy se dá říct, že jezdí bezpečněji, řekněme, že lépe. I další číslo je výmluvné. Z celkově udělených 15 milionů trestných bodů jich více než 12 a půl milionu dostali muži. „Odpověď na to, zda se způsob jízdy žen a mužů liší, natož na to, jestli jsou muži lepší řidiči než ženy, neexistuje. Zásadní je, kolik řidič má zkušeností,“ uvedl dopravní psycholog Karel Havlík. Přesto se i on, stejně jako většina lidí zabývající se dopravou, tou zajímavou otázkou zabývá. Uvědomuje si totiž, že společnost v tomto směru prošla velkou změnou. „Například v šedesátých letech sedělo za volantem mnohem méně žen. Dříve nebylo běžné, že má domácnost dvě auta nebo že muž ochotně ženě auto nechává, aby mohla zařizovat nákupy či vozit děti do škol a kroužků. Proto mluvíme o řidičkách třetího tisíciletí, které mají k řízení jiný vztah, než ženy měly dříve,“ dodal.
Psychologové rozdělují ženy za volantem za feminní a maskulinní typy. Do první kategorie patří ženy, které mají při řízení sklony být nerozhodné a nejisté. Zároveň jsou zodpovědné, spolehlivé. Někdy až extrémně ostražité. Maskulinní typy žen naopak řídí podobně razantně jako muži a mnohdy berou silnici jako místo, kde si dokáží, že jsou stejně schopné jako oni. Zkrátka typy žen, které nikdy mužům neříkají: jé, to já neumím. Naopak typy, které říkají: dokážu všechno na světě a muže vlastně nepotřebuju.
Rozdíly mezi muži a ženami za volantem se projevují například při vyhodnocování příčin dopravních nehod. „Zatímco muži často havarují v zatáčkách, při předjíždění a proto, že jeli příliš rychle, ženy nadprůměrně často způsobí nehodu na křižovatkách, protože prostě nedobře vyhodnotily situaci,“ uvedli autoři studie Muži versus ženy pro společnost Besip. Ženy se často podceňují. V průzkumu se každá třetí označila jako průměrná řidička a zároveň jako opatrná. Téměř polovina uvedla, že občas na silnici zmatkují Každopádně je nyní situace taková, že čtyřicet procent českých žen řídí auto každý den a přes dvacet procent jednou týdně. „Motoristky jsou dnes celkově sebevědomější a jistější, když je srovnáme s ženami, které za volant usedaly například v šedesátých či sedmdesátých letech,“ uvedl psycholog.
Takže, pozor na zjednodušené řeči o tom, že někdo je mizerný řidič jen proto, že je ženská a ještě k tomu třeba vyššího věku. Je fakt, že ženy, kterým je nyní kolem šedesátky, v mládí neměly tolik příležitostí řídit a auto nebylo pro většinu rodin tak běžná věc jako je nyní. Ale to neznamená, že stará dáma za volantem rovná se nebezpečí. Mnohdy je tomu totiž právě naopak.
