Starší lidé se mnohdy hodně diví, pokud je mladí seznámí se způsobem svého hospodaření. Osmdesátiletá Věra nedávno byla zcela šokována, když zjistila, že její vnučka před svatbou uzavřela se snoubencem předmanželskou smlouvu, ve které si přesně vymezili, jak naloží s majetkem v případě rozvodu, kdo by měl na co nárok, ale uvedli do dohody i to, že oba souhlasí s tím, že každý má vlastní účet, ke kterému ten druhý nemá přístup.
„Představte si, že oni si dali do smlouvy, že muž platí hypotéku a žena bude ve stejné částce měsíčně hradit provoz domácnosti, to znamená složenky a jídlo. Když se dostane nad tuto částku, oznámí svému partnerovi, že od toho dne si nakupuje každý sám. Připadá mi, že jde o smlouvu dvou manažerů, kteří uzavírají byznys a ne o touhu dvou zamilovaných lidí založit rodinu,“ říká Věra. Jenže její vnučka má jasno: „Nechápu, proč by partner měl vědět, kolik peněz vydělávám. Já taky nevím, kolik bere. Asi hodně, protože si žije dobře. Já taky hodně. No tak si budeme dál žít každý dobře, jen ve společném domě. A oba budeme přispívat stejnou částkou, přece mu nebudu za své nakupovat jídlo.“
Pryč je doba, kdy lidé měli v kuchyni hrníčky, do kterých po výplatě dávali srolované stokoruny. Jednu ruličku na jídlo, jednu na dovolenou, jednu na horší časy…. Mnozí takto skutečně hospodařili a dodnes říkají, že to bylo velmi přehledné a funkční. Nyní se mezi lidmi pracujícími s penězi často používá výraz finanční nedůvěra mezi partnery. Zkrátka, lidé sice spolu žijí, ale co se týká peněz, jeden druhému moc nevěří. To, že jde o poměrně rychle se šířící jev, ukázal nedávný průzkum Poštovní spořitelny. „Ukázalo se, že lidé mají pochyby o schopnostech svých partnerů hospodařit s penězi,“ komentovala ho Jana Opršalová, manažerka Poštovní spořitelny. „Ženy i muži se domnívají, že jejich polovičky utratí dvakrát více než oni za takzvané zbytečnosti. Jsou však přísní i sami vůči sobě. V průzkumu si často vyčítají výdaje, které naopak jejich partnerům či partnerkám vůbec nevadí,“ dodala.
Zkrátka, lidé žijící ve společné domácnosti, čím dál častěji používají výraz „moje a tvoje“ místo výrazu „naše“. Z průzkumu navíc vyplynulo, že každý pátý muž by své partnerce nepůjčil peníze. Nedůvěru v oblasti financí mezi partnery psychologové vysvětlují tím, že lidé se nyní berou v čím dál vyšším věku a většinou jsou už zvyklí hospodařit samostatně. Zatímco jejich prarodiče vstupovali do manželství za jiných podmínek.
„Já jsem byla nezkušená husička z chudé rodiny, která dostala jako věno sadu nádobí, peřiny, povlečení a to bylo všechno. Moje oblečení, boty, knihy, celý můj majetek se tehdy vešel do dvou kufrů. Neměla jsem práci, příjem, nic. Bylo mi osmnáct. Přistěhovala jsem se do jednopokojového bytu k mému muži, který měl na tu dobu dobře placenou práci mistra ve Vítkovických železárnách a díky tomu, že ji získal, si mohl dovolit platit ten byteček a tudíž jsme se mohli vzít,“ vzpomíná třiaosmdesátiletá Miroslava z Ostravska. Do práce šla, až když vychovala dvě děti, se kterými byla doma, tedy téměř ve třiceti letech. Pracovala pak jako dělnice, neměla žádné vzdělání. „Peníze, které jsem vydělala, jsme vždy dali dohromady s těmi manželovými. Prostě jsme je položili na stůl, rozdělili na hromádky a z nich financovali, co bylo třeba. Jednou ročně jsme si vždy našetřili na dovolenou někde v Česku, většinou v kempu u nějaké přehrady. Věděli jsme přesně o každé koruně, kterou každý z nás utratil. Probírali jsme každý nákup něčeho většího, ať šlo o boty nebo nové nádobí. Bylo to naprosto přirozené, nenapadlo nás jeden před druhým něco tajit. Když šel manžel na fotbal a pak na pivko, věděla jsem přesně, kolik utratil, stejně tak to věděl on, když jsem si občas vyšla s kolegyněmi na víno nebo ke kadeřnici,“ vypráví.
Takový model hospodaření je nyní mezi mladšími generacemi čím dál větší vzácností. Zajímavé údaje však v tomto směru ukázal další průzkum, ze kterého vyplynulo, že asi polovina lidí se domnívá, že pokud je partner, partnerka či blízký rodinný příslušník neinformuje o své finanční situaci nebo přímo o svých finančních problémech, činí tak proto, že je chce před svými problémy ochránit, aby udržel v rodině pozitivní atmosféru, aby jim nedělal starosti. Zkrátka, nevadí jim, že žijí v nevědomosti, berou to jako pozitivum. Z průzkumu rovněž vyplynulo, že zatajování finančních problémů ve většině případů ve výsledku mělo na vztahy mezi partnery negativní vliv Záleží na každém, jaký člověk k finanční nedůvěře zaujme pohled. Pro někoho, kdo byl celý život terorizován poněkud spořivým partnerem a má za sebou léta hádek kvůli penězům, může být současný model založený na finanční nedůvěře naprosto skvělým řešením a lituje, že v dobách jeho mládí nebyl běžný.
Pro někoho, kdo naopak prožil harmonický vztah, ve kterém se neshody kvůli nakládání s financemi nevyskytovaly, může být tento model ukázkou toho, že si lidé dnes nevěří, nedovedou se dohodnout, neumí společně hospodařit. Každopádně finanční nedůvěra se v partnerských vztazích už zabydlela a nevypadá to, že se jen tak stane minulostí.