Taky v sobotu začal Leoš někdy před čtvrtou, projel Maďarskem a velkou částí Chorvatska, načež kolem desáté večer ukončil den až u řeky Sávy. Pěkně to valíš, Leoši! Z těch včerejších kilometrů cítím, že ses „chlapsky zasekl“ a už to nepustíš, že se tvé odhodlání dosáhnout cíl ještě zvýšilo.
Nyní mu na příští kontrolu chybí asi 150 km. Totiž, článek píšu v neděli ve čtyři ráno, tak jestli sedne na kolo jako obvykle, bude mít za dopoledne pěkných pár desítek kilometrů víc. Můžete jeho cestu sledovat on-line (někdy s technickým zpožděním) na https://bit.ly/2vtlhIT, zatímco celkový průběh celého závodu aktuální polohu všech jezdců uvidíte na https://www.transcontinental.cc/map.
O jejich cestování už něco víme: Zapomeňte na svou oblíbenou cyklostezku pod stromy, po níž jedete se slastným pocitem pohybu na čerstvém vzduchu. Tady by vás čekaly silnice plné automobilů, prach zvířený kamiony, pálící slunce, horký vítr do tváře a před vámi nedozírné vzdálenosti. Avšak když se do toho všichni ti odvážlivci dali, nezbývá, než pokračovat, dokud to jde. Anebo to vzdát. V posledních dvou dnech se to uklidnilo, vzdalo celkem 81 závodníků. Pokračuje jich 136 a co je krásné, už 33 lidí v Řecku závod dokončilo.
Protože dnes od Leoše nemám žádnou novou fotku, vypomůžu si několika od pořadatelů a závodníků. Na první je vrchol Bjelašnici s neznámým jezdcem, ale doufáme, že už dnes v neděli se tam takhle objeví Leoš Hrádek. Na dalších snímcích vidíte Edu Harrisonovou v bosenském vápenci a pohled do krajiny, kterou závodní trať vede.
Moc vám, vážení íčkaři, děkuji za nádherné povzbuzení, které se dostává od vás i mně. Hlavně v předchozím článku. A vlastně je to taky tak trochu pravda, že souběžně jedu svůj závod – na i60 píšu a mimo i60 jednám s městy, sponzory, novináři. Akorát že ten cíl není tak jednoznačný jako ten jediný bod v Řecku – ostatně ten si můžete zcela přesně najít pomocí souřadnic zeměpisné šířky a délky 39.707443 a 21.622507. (Mně se líbí, že pořadatelé závodu vpodstatě řekli: vyjedeme dnes z Belgie a sejdeme se na 39.707443 a 21.622507.)
Se vzpomínkou na začátky…
Posledním snímkem chci připomenout, proč to Leoš dělá. Chce upozornit na aktivitu „cyklistika v každém věku“ (cycling without age, CWA), která se v posledních šesti letech rozšířila po celém světě (webové stránky najdete na http://cyclingwithoutage.org/). Spočívá v tom, že dobrovolníci berou seniory, kteří již sami nemohou dobře chodit, natož jezdit na kole, na projížďky na speciálně upraveném elektrokole. Je to vlastně cyklorikša, kterou lze vidět třeba v jihovýchodní Asii, avšak upravená pro účel CWA. Takové kolo se u nás nevyrábí a kromě toho stojí dost peněz (kvalitní až 160 tisíc Kč). Před jízdou Leoš založil transparentní účet v bance Fio, aby shromažďoval příspěvky dobrých lidí a firem na nákup tohoto kola. Stačí kliknout na https://ib.fio.cz/ib/transparent?a=2101471919 a uvidíte pohyb na účtu a máte také možnost na něj přispět. S Leošem jsme se rozhodli, že CWA do Česka dostaneme, takže souběžně jednáme s řadou měst a různých organizací. Dvě města již údajně kolo objednávají, třetí se chystá v úterý. Ale takových kol je třeba mnohem víc, na Islandu jich mají v provozu dvacet a po celém světě 1500. Podrobné vysvětlení CWA najdete v mých článcích https://www.i60.cz/clanek/detail/20354/ a https://www.i60.cz/clanek/detail/20382.
Teď ta fotka. Na ní je Pernille Bussone, jak projíždí Singapurem se svou klientkou. To je Číňanka, které loni bylo 87. Jak už jsem zmínil v jednom loňském článku, ona někdy uvádí o rok víc, podle toho, kdy se jí ptáte, protože mnoho Číňanů stále ještě počítá život nikoliv od narození, nýbrž od početí. (Správně chápeme, že to „někdy“ závisí na tom, do kterého kalendářního roku padne to početí v okamžiku naší otázky – jestli do stejného, nebo do předchozího.)
Ještě k tomu mám pěknou, rok starou příhodu, která mohla nastat až s příchodem digitálního věku, plného počítačů, internetu atd. Před rokem jsem tedy napsal zakladateli CWA, o co nám jde a protože CWA je současně celosvětovou sítí, v níž jsou lidé digitálně propojení, reagovala na můj dopis Pernille. Ona nelenila, našla si můj český článek na i60.cz, nechala si ho počítačem přeložit a odpověděla mi.
Mně její zájem nadchl a položil jsem jí pár otázek. Vybírám z nich: „Jakou hodnotu podle tebe přináší CWA do života seniorů?“ – „My v CWA vracíme seniorům pocit svobody a mobilitu (pohyblivost). Dosahujeme toho jak u lidí, kteří jsou ohroženi samotou, tak u lidí, kteří mají velkou chuť na nové zážitky a kteří se rádi přátelí s novými lidmi. Současně chceme, aby veřejnost více přemýšlela o tom, jak jsou senioři v současné společnosti vnímáni a že musí být více zapojování do jejího života, protože potřebujeme jejich moudrost a všeobecný přehled.“ – „Co by sis, Pernille, v rámci CWA přála ty sama?“ – „Aby si někdo v České republice tento rozhovor přečetl a nechal se jím inspirovat k zahájení CWA ve vaší zemi. Moc bych se těšila na spolupráci s tímto člověkem.“
První článek o CWA jsem napsal v den svých narozenin před rokem. Tehdy jsem si řekl, že do roka by měly být nějaké výsledky. Skoro se to povedlo, protože letos 25. 7. se už Leoš balil na start závodu do Belgie s cílem podpořit CWA a tři města projevila silný zájem o nákup tříkola. (Ještě musím uvést, že dlouhodobě nechci být hlavním organizátorem CWA a že doufám, že se najde někdo jiný. Možná o někom víte. Bude dělat užitečnou práci pro tisíce starších spoluobčanů.)
Venku se rozednívá, chytá mě nostalgická nálada, tak na závěr nenapíšu žádnou legrácku ani zajímavost. Dívám se přitom do mapy závodu, jak různí jezdci na různých místech po celém Balkáně opět vyjíždějí na trať. Leošovo číslo 83 vidím taky, už se dostal do Bosny a jede asi na Srebrenik. Na obávanou Bjelašnicu mu v tuto chvíli chybělo 130 km.
„Nic cenného není zadarmo“, řekl Mike Hall, zakladatel tohoto závodu a mnohanásobný vítěz různých sólových dálkových cyklistických závodů. Bylo mu necelých 36 let, když jej loni na dálkovém závodě v Austrálii před svítáním srazilo auto.
Nic cenného není zadarmo. Ani vítězství, ani život. Držme palce všem, kteří se do tohoto dobrodružství pustili.
