Před naším činžákem v parku bylo žhavé odpoledne. Trestanci ulehli na modré dece do hnědé trávy a vydávali skřeky opičího pavilonu zoologické zahrady. K večeru se přihnala bouře a déšť. Opilci jen pomalu ožívali = umírali.
Z okna jejich skonávání pozorovala naše nájemnice vdova a pak přivolala kvílející a modře blikající sanitku. Ta se zastavila přímo před domovními dveřmi.
Saniťáci opatrně vstupovali do parku, báli se o život.
Jeden z kumpánů zděšeně vyběhl z roští, se dvěma berlemi, asi je chtěl zachránit před "zatčením“. Pak z roští vyvlekli ven jednorukého mukla. Pro jistotu ho raději položili na nosítka. Nakonec ho odvezli do nemocnice, byl možná ještě k oživení.
Městská policie, určená k odvozu opilců na záchytku, odjela prázdná.
Pak už byl noční klid, přerušovaný jen kvílením spěchajících hasičských cisteren.
