Kdo kdy kde?
Nejdřív o tom, jak Leoš Hrádek bojuje na trati sólového jednoetapového cyklistického závodu přes Evropu – z Belgie do Řecka. Ve čtvrtek jej na první kontrole na Bielerhöhe (2071 m n. m.) zastihla silná bouřka, vítr mu srazil kolo a zlomil mu držák přehazovačky. „Štěstí přeje připraveným“, hlásil Leoš, z čehož jsme usoudili, že závadu odstranil (vezl si náhradní držák přehazovačky?!) a víme, že pokračoval dál na Innsbruck. Na počátku páteční noci odpočíval, ale podle mých propočtů o půl druhé ráno znovu vyjel a přes známý průsmyk Tarvisio se po krátkém průjezdu Itálie dostal navečerř pod sedlo Mangart, kde je druhá kontrola (2072 m n. m.). V devět večer ji absolvoval a okamžitě sjíždí dolů…
Na fotkách vidíte chvíli, kdy to měl Leoš do Slovinska už jen centimetry. A taky, že na cestě jsou stoupání až 30% (včera jsem se o tom rozepsal). Kamila, což je Britka, o níž jsem se kdysi zmínil, se pohybuje po trati a začala zveřejňovat své fotky. Tak vám jednu stylovou posílám, je právě z cesty do sedla Mangart a je to ten průjezd skálou.
Také ve Slovinsku se jede jen přes výběžek, je to u italských a rakouských hranic. Avšak hory jsou opět vysoké, všechno přes 2000 metrů, těžká stoupání, na něž oči, mozek, plíce a svaly jen tak nezapomenou (viz snímek Zbyňka Strouhala z trati závodu). Jak se říká - je to tak vysoko, že tam i ptáci chodí pěšky.
Co ostatní? Zatím vzdalo necelých 20 lidí, zhruba 230 jede dál. Druhý Čech na trati, Jakub Dvořák, je daleko před Leošem a již ráno opouštěl horský masiv Triglavu na cestě do Čech. Třetího z Čechů, Jiřího Semeráda, tragicky zradila navigace. Zvolil jižní cestu přes Nauders, avšak opustil údolí Adiže, trmácel se na průsmyk Stelvio, než se do údolí vrátil a je daleko vzadu. Aspoň si užije úrodné údolí Adiže, o kterém jsem psal 23. července v reportáži z cesty - https://bit.ly/2Mhz6AO .
Po tři dny vedoucí Němec Björn, o kterém jsem psal že 2x po sobě jel celých 25 hodin a mezitím spal jen tři čtyři hodiny, to nezvládl, u Chrudimi slezl z kola a 143 hodin nejel. Snad jenom spal. Ráno vyrazil dál, ale byl v krizi (na fotce jde z polské strany na Špindlerovku) a jeho největší soupeř, loňský vítěz Angličan James Hayden (27 let), tou dobou dávno přejel Špindlerovku oběma směry, když uprostřed noci dokázal sjet krkolomnou cestu do Podgórzyna a ráno vystoupat krutou rozbitou cestou zpět. Poté odpočíval v horské chatě na druhé kontrole a ještě včera večer přejel Českomoravskou vysočinu směrem do Maďarska. Škoda že neexistují TV reportáže ze závodu, že?
A teď - proč?
Celá Leošova jízda slouží tomu, aby upozornil na hnutí, které má zkratku CWA, je zaměřeno na pomoc seniorům a vůbec špatně pohyblivých osobám. Současně lidé přispívají na transparentní, pro veřejnost otevřený účet, z něhož bychom rádi podpořili nákup elektrotříkola- jakési moderní rikši. Jde to bohužel pomalu. Avšak dnes děkujeme Honzovi Raškovi a Oldřichu Herzigovi. Dosud největší dary! Vaše příležitost je na https://bit.ly/2M3g6pr.
Připomenu, jak vlastně vznikl CWA – Cycling without age čili Cyklistika v každém věku. Bylo to před šesti lety, když si dánský manažer a poradce Ole Kassow při svých cestách do práce (pochopitelně na kole) povšiml starého muže, jak každé ráno sedí na lavičce před domem. Jednou se s ním dal do řeči a muž se mu svěřil, jak rád by viděl rodný dům v nedaleké vesnici, ale už nemůže dobře chodit. Teď přichází ten moment, kdy se z obyčejných lidí stávají průkopníci: stačí být všímavý a mít odvahu zkusit svůj nápad uskutečnit.
Ole Kassow si vypůjčil nákladní tříkolkou a v ní vzal seniora na výlet. Tomu bylo tehdy 97 let (a oba jsou na pozdějším snímku). Později Ole vyjížděl opakovaně. A co viděl? Senioři se vraceli z projížděk šťastní, rozpovídaní a společenští, vybočeni ze svých každodenních rutin. Už se necítili odstavení a společensky přehlížení. Nadšený Kassow napsal kodaňským městským úředníkům, jestli by nefinancovali tříkolky pro pečovatelské domy. Město zakoupilo hned pět tříkolek (!!) pro pět pečovatelských domů. Takhle se k věci postavil Ole Kassow a radnice v Kodani!
Od té doby se CWA začal šířit do celém světa, nyní je již ve třicetisedmi zemích. Jezdí se v Norsku, v USA, na Filipínách, v Pákistánu, na Islandu, na Havaji, v Peru (viz mapa na http://cyclingwithoutage.org/ ). Dopisoval jsem si s Pernille ze Singapuru, s Dorthe z Austrálie (minulý měsíc mě neúspěšně zvala na celoaustralský sjezd CWA) a samozřejmě s Olem z Dánska, neboť jde skutečně o celosvětovou komunitu lidí, kteří chtějí dělat něco víc pro starší spoluobčany. Dnes se jezdí se seniory na 1100 místech, k dispozici je 1500 tříkolek, obsluhuje je přes 10 tisíc vyškolených pilotů. Nejstaršímu je 89 let, nejstaršímu účastníkovi 106. Prostě cyklistika v každém věku.
Přeložím pár vět zakladatele CWA: „Když stárneme, ztrácíme osobní mobilitu a spolu s tím i prostou radost z pobytu pod širým nebem, ze slunce na kůži, z větru ve vlasech a z pozorování toho, jak jde okolní život. CWA je o znovuoživení těchto zkušeností… Chceme staré lidi zbavit sociální izolace, umožnit jim smát se a vyvolat zpátky jejich vzpomínky. Přejeme jim, aby se opět cítili jako součást společnosti a aby se obnovila jejich chuť do života. Ale není to jenom o starých lidech – je to také o dobrovolnících, o pilotech tříkolek. CWA je tak rovněž o aktivním občanství, které je vedeno snahou být součástí společnosti a změnit někomu dosavadní život. Je to o vytváření vztahů mezi lidmi…“
CWA má dva jednoduché principy: velkorysost (spíš bych to přeložil jako šlechetnost) a laskavost. Obojí potřebují dobrovolníci všeho věku (piloti), kteří vyjíždějí se seniory pryč z jejich všedního dne, vstříc zážitkům a vzpomínkám. Jak řekla jedna stařenka: „Chci zase cítit vítr ve vlasech.“ To jí právě my ostatní můžeme dopřát.
A protože Leoš je odkázán na selfie (a to i když prší…, podívejte se), připojil jsem jako „žánrovku“ snímek jiného závodníka, v červeném. Držíme palce Leošovi a ostatním závodníkům a taky našemu transparentnímu účtu. Jak říkám já (anebo snad nějaký klasik?): „Kdo nic nezkusil, kdo se ani neodvážil, ten předem prohrál.“
