Ve skutečnosti ještě nejede, startuje se až v deset večer. Vyrazit směr Řecko má 232 závodníků z řady zemí a různého věku. Dokonce ženy – vidím jména z Kanady, Polska, Británie, USA… Mezi muži jsou dva Češi. Leoš má startovní číslo 83. To si pamatujte, protože na on-line mapě, na níž se bude neustále zobrazovat pozice každého závodníka, jej najdete právě pod označením čepice #TCRNO6Cap83. Ano, můžete Leoše sledovat i beze mě a taky sledovat, zda a jak narůstá účet v bance, kde chceme shromažďovat prostředky na nákup elektrokola pro seniory. Účet je ve Fio bance a má číslo 2101471919 / 2010. O účelu této charitativní akce jste se mohli dočíst včera. (Ale já vám to stejně budu občas opakovat)
Druhým Čechem je Jakub Dvořák (č. 218). Prý ještě Lars Götzenberger, ale to mi připadá příliš skandinávské. Pojede ještě 15 dvojic, v nichž se budou jezdci střídat.
Délku závodu neznám, prý je to kolem 4 tisíc km. Ale může to být mnohem víc, protože ideální trasu bude těžké zvolit. Včera jsem vám ji stručně popsal a dnes přidávám mapku. Proč nejde jet ideální cestou? Například právě na Špindlerovku, na jeden z povinných kontrolních bodů, může závodník vyjet pouze z polské strany. Jenže tam se zase nedostane kratší cestou než ze Špindlerova mlýna. Takže vlastně Slezské sedlo musí vyšlapat dvakrát. Přitom z české strany vede solidní silnice, zatímco z polské to je jen kousek asfaltu a hodně šotoliny, kamenitých cest a zcela hrubého, děravého povrchu. S drastickým stoupáním.
Jak jsem se včera zmínil, jede se pořád a kdo nemusí spát, tak jede dál. Takže na rozdíl od etapových závodů, jako byla nyní Tour de France, v níž závodníci zaslouženě odpočívají celou noc a druhý den jedou 3 – 5 hodin, na tomto závodě se stopky nikdy nezastaví. Čas každému běží pořád, protože je to vlastně jednoetapový závod. Jeď jak chceš, v cíli ti to jednoduše spočítáme.
Začíná se na zdi
Na světě jsou tři opravdu proslulé zdi. Berlínská zeď (už ji zbořili), Velká čínská zeď – a zeď v belgickém městě Geraardsbergen poblíž Bruselu. Ona to vlastně není zeď, avšak všichni jí tak říkají. Je to strmá cesta dlážděná žulovými kostkami, kočičími hlavami, konec vidíte na fotce. Vede z města (stejně jako v Bruselu je tam kamenný Čůrající chlapeček) ke kostelíku. Je dlouhá pouze 1075 metrů a je to nejslavnější cyklistická trať. Stoupavost je místy až 20%. Začíná v nadmořské výšce 18 metrů a končí ve 110 m n.m.
Takže to zopáknu: Startuje se v neděli v noci v Belgii za svitu pochodní. Přesně ve 22,00. Závodníci vyjedou nahoru a pak již každý pokračuje svou vlastní cestou do Řecka. Trasu si zvolí podle svého uvážení, jen musí povinně navštívit čtyři kontrolní body. Jeden z nich je blízko hranice ČR a Polska – na krkonošské Špindlerovce. Tam by se mohl Leoš dostat zhruba příští sobotu. Dáme vědět.
Uvědomil jsem si, kolik všelijakých dálkových jízd a běhů dnes existuje. Zrovna tento víkend jede starostka našeho městečka, Hodkovic nad Mohelkou, spolu s dalšími třídenní jízdu z Broumova ve východních Čechách přes Vysočinu do Nových Hradů v jižních Čechách. 360 km. A pozor – na koloběžce! Když mi předevčírem přišla blahopřát (i s dárkovým košem!), nevěřil jsem vlastním uším: „Ty ujedeš denně v průměru 120 km po českých silničkách?“
„Ano,“ odpověděla s bezelstným úsměvem. „A první den pojedeme 190.“
Sice jí ještě zdaleka nebylo 50, ale podivte se, co je všechno možné. Kdy vyrazíme my s i60 na kolech, koloběžkách anebo pěšky?
