...Pokračování
Po Novém roce začal se zase ochotnickým spolkem připravovat kabaret.
Já, Mireček a Pepa vyjeli jsme si na 1. května na dva dni do Prahy podívat se do nejnovějších operet a přinést s sebou něco do kabaretu. Ve Švandově divadle zpívali „Setleři“ něco podobného jako my – parodie na známé melodie.
To se nám ohromně líbilo, a v duchu jsem si sliboval, že do kabaretu musíme něco podobného dát také dohromady. Klukům jsem říkal, ať se pokoušejí složit nějaké parodie na známé písničky, potom že to dáme dohromady a snad z toho něco bude. Kluci bohužel se pokoušeli marně a tak jsem musel parodie skládat sám. Však díky Bohu, že ne bez výsledku. Již za několik dní přezpívával jsem klukům, co jsem složil. Na 18 známých písniček složil jsem své parodie. Klukům se to ohromně líbilo a tak hned jsem sehnal noty a vše jsem opisoval i s notami a tak zanedlouho jsme již na zkouškách přezpívávali. Bylo dosti těžké zkoušení jen podle houslí a to jsem ještě musel hrát já, nu ale při dobré vůli a chuti jde vše a tak zanedlouho jsme to již uměli. Zděnka nám slova rozepsala na stroji a tak doma se musel každý naučit slova zpaměti. Asi tak týden před kabaretem přišel na sál Pepa Škop a p. Švejdar, kteří měli doprovázet hudbou při zpěvu a tak jsme jim (vlastně jen P.Škopovi) museli dát k přehrání i naše parodie, které jsme měli zpívat. Nastalo nové učení podle piana, opravování, až z toho šla hlava kolem. Díky Bohu, že bylo již těm zkouškám konec a přišla neděle, den našeho ochotnického kabaretu.
Ještě na zkouškách přemýšleli jsme stále o příchodu na jeviště a odchodu z jeviště po odzpívání parodií. Já jsem zkoušel salto, tím že přijdu na jeviště, avšak zbytečně jsem se vyválel v jevištním prachu a roztrhal ponožky. Odchod jsme měli připravený tak, že odejdeme v útvaru slona. Mireček jako prvý, Pepa že se zohne a chytí se Mirečka za ruce a já že Zděnu vysadím na Pepova Záda a sám za nimi seberu všechny předměty a za dohry po Kalné vodě že tak odejdeme.
Však den kabaretu je již tu. Celý den jsme se těšili na večer, až v záři jevištních světel budeme bavit návštěvníky. Nejvíce jsme se ovšem těšili na parodie, ze kterých jsme ovšem také měli největší strach. Až konečně přišel i ten večer a my již hodinu před začátkem byli jsme připraveni k vystupování. Nejhroznější figuru měl Mireček, který se opravdu připravil svědomitě. Představoval Šaplina v otrhaným dlouhým kabátě se starým kloboukem první plul na jeviště, když předtím konferenciér ohlásil, že „Modrý kruh“ předvede svoje parodie. Dal si udělat plůtek s brankou, tak jak jsme to viděli u „Settlerů“ v Praze, než vstoupil, očistil si řádně boty a postavil před sebe. Z druhé strany vyšla Zděnka s krátkou sukýnkou a panenkou. Potom Pepa,táhnoucí za sebou Kačku (dřevěnou na kolečkách), které stále dával jíst koláč, což ovšem ona nežrala, tak nakonec to snědl sám. Poslední jsem přišel já, táhl za sebou medvěda, klopýtl jsem a svalil se na jevišti, kluci hned přiběhli, postavili mě na nohy a tak jsme se postavili za plůtek a vše ostatní jsme dali před plůtek. To byl nástup beze slov. Hned na to Pepa Škop začal hrát a my se již s chutí pustili do zpěvu. Parodie opravdu dopadly skvěle, neboť jsme několikráte byli vytleskáni, nemohli jsme je však opakovati pro jejich délku, čímž bychom porušili stanovenou délku kabaretu. Po odzpívání parodií dostal jsem od „Modrého kruhu“ kytici, kterou mi předala Zděnka, což mě velice dojalo, neboť to se mi stalo poprvé, abych dostal na jevišti kytici. Po přestávce zpívali jsme ještě v normálním úboru při kytaře, což už nedopadlo tak dobře, poněvadž jsme byli již hodně vyzpíváni, jelikož mimo náš společný zpěv měli jsme také zpěvy v duetu,sólové, i jako ochotníci.
Kabaret se všeobecně líbil, „Modrý kruh“ samozřejmě také, zvláště parodie, které nám velmi dobře dopadly. Příští neděli byl kabaret opakován v Polici u Richterů, a druhou neděli byl opakován ve Velkém Dřevíči. Zanedlouho po kabaretu bylo na Petrovicích posvícení, kde jsme měli také veřejně vystupovat při koncertě pořádaném J.Drejslem. Samozřejmě že jsme zpívali zase parodie. Doprovod jsme měli bohužel velmi špatný při chromatice a houslích. Ustrojení jsme byli jako na kabaretu, ovšem bez hraček, což nebylo možné, jelikož to bylo na malém pódiu pro muzikanty. Holič nás dole v dílně před vystoupením nalíčil a mohli jsme jít.
Jo, ono se řekne mohli jsme jít, když Pepa ležel na lavici namazanej jak štěně. Nevím, co dělal,jistý je, že se ani na nohách nemohl udržet a teď jsme měli jít veřejně vystupovat. Pepovi jsme nadávali, domlouvali, ale on o ničem nevěděl a chtěl jen spát. Konečně jsme ho vytáhli nahoru, když předtím již ohlásili, že vystoupí „Modrý kruh“. Zpěv ten ještě dosti dobře dopadl a nakonec jsme přidali ještě jednu parodii pro Petrovská děvčátka. Až Pepa trochu vystřízlivěl, tak jsme zpívali ještě při kytaře.
taky parodie….
Pokračování příště…
