Prostě taková je doba, tak už se s tím, babi, proboha smiř a nepruď pořád se čtením pohádek na dobrou noc. Zkrátka a dobře, po večerním koupání dnes funguje trochu jiný rituál…
Můj vnuk už jako dvouletý ležel na bříšku, levou rukou si podpíral bradu a pravou suverénně ovládal displej tabletu. Malinkým prstíčkem ťukal na obrazovku a přesně věděl kam, jak a kolikrát se jí má dotknout, aby si našel své favority. Pokud si však myslíte, že to byl krtek nebo Křemílek s Vochomůrkou, tak to jste zcela mimo…
Ledaže byste měli na mysli Mimoně – to jsou ty obrýlené žluté tiktaky. Ty musel mít na mikině, teď už mu stačí jen na kelímku na čištění zubů. Dalším jeho oblíbencem bylo mimino Spidermana s mužskou hlavou. Hrůza. Kdo to vymyslel? Našemu Bruníkovi se líbil taky Alzák a hlavně nekonečné variace na pět prstů v angličtině, což do budoucna není zas tak špatné…
Díky popěvku „Daddy finger, where are you?“ odříká anglicky barvy i číslovky. Ale co mě velmi zneklidňovalo, byla jeho fascinace slovinským kresleným hororem pod názvem „Ide zmija“! Pouštěl si ho desetkrát za sebou a rodiče přitom nerušeně sledovali zprávy. Měli svoji vytouženou chvilku klidu.. Naštěstí se už dnes, kdy jsou Bruníkovi bezmála čtyři roky, body jeho zájmu přece jenom posunuly. Raději než čtení má sice vyprávění a taky ho začal ohromně bavit krteček, tablet před spaním však musí být.
Že se časy změnily, můj rozum chápe, ale city mám z toho na cimpr campr . A přitom bych měla naopak cítit úlevu, že už nemusím vychovávat, že je to problém našich dětí. Ale řekněte mi, kde vzít ten nadhled, jak se přinutit, aby mě to netrápilo? Já vím, že jsem staromódní a zbytečně lpím na příbězích. Ale až mi Bruníka konečně jednou – a snad to nebude v patnácti – nechají rodiče přes noc, jsem si jistá, že to půjde i bez tabletu...
Z deníku upjaté babičky vylovila
