...Pokračování
Nám to ovšem nevadilo a také nás to neodradilo od dalšího zpívání.
Až tu jednou přinesl Olda do jednotvárných zkoušek sešitek s nápisem Silná čtyřka č. 1. Našel to prý někde na půdě mezi starým haraburdím. To je výborné, tady jsou písničky pěkně rozepsány pro čtyři hlasy a nám stačí naučit se každý svůj hlas. Ano, to je pravda, ale kde vzít čtvrtého, aby to bylo úplné! Po dlouhém uvažování jsme přišli na Pepu H., kterému jsme také vzkázali, aby přišel, má-li o to zájem. Pepa, samozřejmě mající pochopení pro umění, přiklusal i s ostatním do mládeneckého pokoje, kde jsme 6. prosince 1942 měli první zkoušku podle silné čtyřky.
Jako první písničku jsme se začali učit lehkou polku od Vacka „ Hů a hů“. Je to rozdělené na čtyři hlasy, z toho já zpívám hlas I., Olda hlas II.(melodii). Pepa hlas III., Mireček hlas IV.(bas). Každý začátek je těžký, praví staré přísloví, tedy i náš začátek vyžadoval mnoho volného času po večerech a hodně trpělivosti. Nejtěžší práce byla s Mirečkem H, který vůbec neznal noty a s kterým jsem to musel přezpívávat až do omrzení. Avšak naše práce nebyla bez výsledků. Koncem prosince jsme už dosti obstojně zpívali čtyřhlasně „Hů a hů“. To bylo radosti, když jsme poprvé sklidili potlesk! Bylo to právě o generální zkoušce ochotníků na divadlo „Česká maminka“, kde jsme po zkoušce byli dole u Térů (ochotníci), a kde jsme museli „sovu“ zpívat bůhví pokolikáté.
Další písničku jsme se začali učit slow-fox „ Jen pro ten dnešní den“, která byla pro začátečníky dosti těžká. Ze začátku, kde jsme zpívali všichni slova, nám to ještě šlo, ale v prostředku refrénu, kde má Olda sólo a my pouze doprovod různými pá a mm, byl pro nás úplně hrob. Tak jsme si to prostě zjednodušili tím, že jsme doprovod vynechali, a Olda zpíval sám sólo. Ovšem podle toho také vypadalo, a tak docela pěkně sladěná písnička v našem podání nestála pak úplně za nic. Do tohoto věčného dření písničky „Jen pro ten dnešní den“ přinesl jednoho dne do zkoušky, tuším, že to byl Mireček H, nebo Pepa H, nevím to již jistě, sešitek silné čtyřky č. 3. Po jeho nahlédnutí jsme nechali dnešního dne a vrhli jsme se na lehčí slow-fox z 3. a sice „Kamarád vítr“. Dalo nám to také hodně práce, ale jelikož byl lehčí než předešlý slow-fox, zpívali jsme již za několik zkoušek slušně druhou písničku. Dále jsme se začli učit z 3. „Růžové brýle“, bohužel nedoučili, jelikož písnička byla dosti těžká a byla psána se 4 b, a tak nám to někdy nechtělo ladit. Další písnička byla z 3. „Zvědavý měsíc“, kterou jsme také nedoučili,, neboť do toho učení přinesl Pepa další sešitky, a sice č. 4-5-9, a tak jsme nechali zvědavého měsíce, ( kde jsem zpíval místo hraje David Král – hraje kravid dál a přišel tím klukům zbytečně k smíchu), a začali jsme se učit polku „ Ale ne „ a „ Marjánko nebuď tak upejpavá „.
Do těchto našich zkoušek přišel jednoho dne Láďa K. ze Dřevíče s kytarou, a že nás bude doprovázet. Nevím již, jak se to dozvěděl, že u nás zpíváme, ale pravděpodobně z úst Oldy Linky, který chodí s Mariánou Bartošovou, kterou jsme také pravidelně navštěvovali, hulákali tam, až to nebylo hezké. Ale buď jak buď, Láďa obětavě až ze Dřevíče chodil jednou týdně za sněhu a mrazu do zkoušky a zkoušel nás doprovázet na „Hů a hů“ a „Kamaráda větra“. V té době jsme také na sále u Térů dosti často tancovali (ovšem načerno), a tam jsme se také seznámili se zpěváky z Hronova, kteří již dokonce měli svoje jméno, a sice „Havrani“. Bylo jich 6 a již měli nacvičené písničky, které nám tam zpívali. Ti ovšem nezpívali podle silné čtyřky, ale aranžovali si písničky sami. Zpěv ten také za mnoho nestál a já měl tenkrát cukání zazpívat tam také, i Pepa se přiklonil na mou stranu, avšak Olda s Mirečkem a i Láďa, který tam také byl, byli proti tomu, až prý se to pořádně naučíme s kytarou. Bohužel osud rozhodl jinak.
Za několik dnů dostal Láďa obsílku a ihned musel nastoupit práci v Říši, kde byl již dříve zaměstnán. A tak nám nezbylo nic jiného, než shánět nového kytaristu. Mezitím jsme se také rozhodovali, jaké si dáme jméno. Láďa nám tenkrát přinesl hodně jmen vystřihnutých z Ahoje (např. Kaunas a podobně), které se nám ovšem nezamlouvaly. Po dlouhém dohadování přijali jsme jméno Pěvecký kroužek Ozvěna.
Pokračování příště...
