(Mému muži rok po svatbě, srpen 1989)
Střed světa Můj vesmír
Šedivá krabice
Jedenáct pater v blízkosti dálnice
Zase jsme doma
Deštivé ráno s příchutí zklamání
z první společné dovolené
Ležím a přemýšlím
proč mám tě tak ráda
Polykám slzy
Ty slyšíš
jak vzlykám a smáčím tvá záda
Ani se neotočíš
Dřív jsem tvůj úsměv chytala do dlaní
Plamínky tvého dívání
Nádherné svítání
Tvé vyznání
Miláčku Zdá se mi
že jsi byl zahalen tajemným kouřem
palčivě vonící červené Amfory
Ach lásko
mít tu moc a ukázat ti záda
zpívá si Marie
A dým znovu zakryje
tvé oči sametové
Bojím se jejich lhostejnosti
a kruhů pod nimi
I těch bludných
Vyveď mě z nich
Ve stejný okamžik mít stejnou myšlenku
na míle vzdáleni tak jako dřív
Sladkou závrať
vrať
Ta není jen v milování
Košile pečlivě vyžehlené
nahřátý talíř a souhlas a pokoru
pochopení vždy samozřejmé
Tak málo žádáš
lásko
Měli jsme se potkat dřív
Zmýlená neplatí Platíme oba
Ty na všechny strany
co budeš živ
Drobečky s příchutí pochyb a nejistot
smeteme se stolu
Dáme je labutím
Chtěli jsme miláčku
přece jen žít spolu…
