Výpravčí Bertík Brundibár je osoba nezručná. K domácímu kutilství má daleko. V modrácích nebývá často na veřejnosti viděn. Spatřit jej v pracovním je stejná zvláštnost, jako uvidět Gustáva Husáka v uniformě vrchního velitele brané moci. Kupodivu se zúčastnil dvou brigád na výstavbě kulturního domu. Nebylo jeho vinou, že se vždycky fotilo. Tak se stalo, že na všech nástěnkách, ba i v lokálním tisku je Bertík vypodobněn s pracovním nářadím, zatímco zasloužilí brigádníci se stovkami brigádnických hodin upadli v zapomnění. Když jednou fotbalisté rozřezávali v zrušené cihelně autogenem korečkový bagr, odnášel Bertík přes celou vesnici do místního JZD hadice. Byl jimi opásán jako mexický povstalec z družiny Pancho Villy. A tu jeden místní kutil při spatření brigádníka zvolal:
,,Propána, Bertíku, do čeho tě to oblékli!“
Výjimka potvrzuje pravidlo. Bertík umí řezat dřevo a kosit trávu.
Toho rána brousil kosu na schodišti, vedoucím do zahrady. Dodnes neví, co ho to napadlo. Najednou kosa seskočila o schodek níže a odnesl to palec levé ruky. Krve jako z prasete. Polévá ránu pitralonem a balí do většího kapesníku. Palec je silně omotán a opatřen cípy, známými z postav husopasek na obrázcích Josefa Lady. Zatáhlo se to.
Provizorně ošetřen, odjíždí do Brna k závodní lékařce. Stejně musí absolvovat pravidelnou periodickou prohlídku. Už dávno chtěl změnit lékaře. Jeho paní doktorka je velmi pečlivá. Dvacet minut na jednoho pacienta je limit. Ve vedlejších dveřích u doktora Bernáška mizí pacienti jako na běžícím páse. Už už se chtěl dát Bertík přeregistrovat, když vtom se dověděl zajímavou zprávu. Panu doktorovi Bernáškovi přezdívají pacienti hanlivě Doktor Cvach! Ztotožňují jej tak se známou seriálovou postavou z Nemocnice na kraji města. Zůstal u své pečlivé lékařky.
Na periodickou prohlídku se objednal. Stalo se totiž několikrát, že jej na dveřích ordinace vítal příchozí lístek s nápisem POSUDKOVÁ KOMISE. Návštěva ordinace pak byla zbytečná. Toho dne je vše projednáno telefonicky předem. Přijeďte pane Brudibáre, budu vás očekávat.
Bertík vchází do prázdné čekárny. Nikde ani noha. Lebedí si, jak na to vyzrál. Bloudí zrakem po liduprázdném prostoru a najednou jej zaujme lístek na dveřích ordinace. Stojí tam – DNES POSUDKOVÁ KOMISE! Zjevný omyl paní doktorky. Bertík se smutně dívá na svůj palec a hlavou se mu honí chmurné myšlenky. Den blbec začíná! Palec se uzdravil i bez lékařské pomoci.
Do odjezdu vlaku domů ze zbytečného zájezdu zbývá spousta času. Vymetá antikvariáty. Při cestě na nástupiště zakupuje tři koblihy. Budou se cestou hodit. Ještě noviny. Na čtvrtém peronu směřuje ke stánku s limonádami. Marně však sahá do zadní kapsy u kalhot pro peněženku. Procházel tlačenicí. Peněženka zmizela. Zloděj si ovšem nepomohl. V peněžence bylo sotva padesát korun. Bertík se baví představou otlemeného ksichtu zloděje při kontrole kořisti. Naštěstí nalézá po kapsách těch pár drobných na limonádu. Bere celou událost jako ránu osudu. Má přece dnes den blbec!
Smířen osudem, dává se do čtení novin. S velkou chutí se zakousne do voňavé koblihy. Najednou marmeláda vyhřezne spodní částí voňavého pečiva a plácne přímo na sněhobílé čerstvě vyprané kalhoty! Na kalhotách zůstávají skvrny. Cestující upadá do letargie. Rezignuje a dostává se do stavu Gaki, tolik známého z výroků kuchaře okultisty Jurajdy z Haškova Švejka.
Po půlhodině jízdy najednou rána. Motorový přívěšák se zatřese, zacloumá to s ním, zůstává však na kolejích. Lidé zmateně opouštějí vagón. Jeden přes druhého se hrnou ven do polí jako při útoku kotláře v roce 1944. Motoráček narazil do zásilky, přečnívající do průjezdného průřezu sousední koleje. Posunutý náklad u kolem projíždějícího nákladního vlaku. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Stejně zůstaly stát oba vlaky v polích na širé trati skoro tři hodiny.
To nemůže být snůška náhod. Ráno palec, pak posudková komise. Nato zloděj, znečištěné kalhoty a železniční nehoda!
,,Proboha dost, já už budu hodný!“ To si říká potrefený nešťastník.
Patřičně otráven a se značným zpožděním přichází Bertík domů. Špinavé kalhoty, ofačovaný palec, mizerná nálada. Mezi dveřmi stojí žena a mává bílou obálkou s modrým pruhem. Rozvod! ,,Obsílka k soudu, podobnou máš na poště!“ zvěstuje manželka, se kterou sdílel společný osud dvacet jedna let! Krásný konec dnešního dne.
Soud proběhne v klidu a na úrovni. Majetek si oba manželé rozdělí dohodou, notáře netřeba. Stačí ověřené podpisy na matrice.
Při samotném jednání přistupuje ke katru nejprve manželka.
,,Paní navrhovatelko, máte vážnou známost?“ ptá se předseda soudu. Manželka odpovídá kladně.
,,Jméno, přesná adresa a povolání! Je váš vztah vážný?“
,,A co vy, pane odpůrce? Také máte vážnou známost?“ vyšetřuje soudce.
,,Ne, mám jen letmé a přechodné známosti,“ oznamuje Bertík.
,,Kolik?“ vyštěkne přísedící žena z lidu.
,,V současné době šest!“ oznamuje obžalovaný.
Přísedícím matronám poskočí na hlavách soudcovské čepice. S odporem vyhánějí oba manžele za dveře. Rozvedli je při prvním stání.
,,To jsem netušila, že jsi takový proutník!“ vmetla bývalému manželovi výtku do tváře bývalá žena.
,,To nic, těch šest, to jsou jen vedoucí jednotlivých sekcí!“
Ale teď je přece den blbec. Ke všem trampotám ještě obálka s modrým pruhem. Postižený uvažuje o ranách osudu. Pak se všechno pokusí zlehčit. Mohl si useknou celý palec. Při periodické prohlídce mohl být zbaven výkonu dopravní služby ze zdravotních důvodů. Zloděj mohl ukrást celou výplatu. Trocha marmelády na bílých kalhotách? Maličkost. A nehoda, při které vlak ani nevykolejil? K smíchu!
Nakonec je rád, že se nemůže vyplnit rčení o nehodě smolaře při vykonávání tělesné potřeby.
Suchý záchod, který by měl na smolaře spadnout, už na jejich dvoře dávno nestojí!