Výpravčí Franta Doubrava je člověk bezkonfliktní. Celým jeho životem se však jako červená nit táhnou divné zábrany. Snad je na vině výchova, snad závadná literatura. Od útlého dětství nasával z chlapecké a skautské literatury pojmy jako čestnost, pravdomluvnost, kamarádství. Zejména Jaroslav Foglar způsobil, že se Fanouš zařadil mezi ,,nepřizpůsobivé“ jedince. Nebyl vybaven pro skutečný život. Na svoji naivitu častokrát doplatil.
Jako dítě se chodil dívat na Betlém. V odemčeném kostele býval vystaven vždy před Vánocemi. Všechny figurky byly volně ložené. Po celé dětství měl velkou touhu: odnést si ovečku! Nikdy to nedokázal. V dnešní době bývá kostel uzamčen. Vykradli by jej lidé divnými zábranami nepostiženi.
V pozdějším věku se zamiloval do dřevěného koně pouťového kolotoče. Maringotka se jednoho rána dala do pohybu. Na přívěsném voze odjížděl i kolotoč. V tom Fanoušek ve vysoké trávě objevil předmět. Byl to jeho dřevěný kůň. Komedianti jej vytrousili. Mohl ho uschovat a večer odnést domů. Uchopil jej však a utíkal za maringotkou. Koně vrátil a vysloužil si pohlazení!
Později se vracel z návštěvy v nemocnici. Těsně před železničním přejezdem objevil na zemi peněženku. Peníze v ní nebyly. Zůstaly však všechny doklady, včetně řidičského průkazu. Ve Frantíkovi se najednou objevil Mirek Dušín z Foglarových Rychlých šípů. Odnesl nález na oddělení SNB. Tam se jej dost dlouho vyptávali, co udělal s těmi penězi!
Ve Frantíkově dospělém životě nastal zlom. Rozvedl se po jednadvaceti letech. Zavázal se k různým platbám. Jenom díky tomu, že nekouří a nepije, dokázal jen tak tak vyjít. Přivydělával si různým způsobem. Mimo jiné trhal šípky. Při česání získal jistou zručnost a vymyslel systém. Uchopil velký koš a zahradnické nůžky. Na místě pak keř rozstříhal a jednotlivé větvičky si dal na klín. Dosahoval pozoruhodných výsledků. Tranzistorák na krku, koženou zástěru na kolenou, sklizeň jako na chmelnici. Sklizni věnoval volný čas mezi službami. Byl z toho značný přínos do rozpočtu. Jednou čirou náhodou objevil šípkový ráj. Lesní palouček byl obklopen šípkovými keři s obrovskými plody. Na sběr vzal sebou nejlepšího kamaráda. Ten člověk zneužil Frantíkovy víkendové nepřítomnosti. V sobotu a neděli zorganizoval rodinnou brigádu a všechny šípky otrhal!
A opět divné zábrany nedovolily kamarádovi vynadat a přerušit s ním veškeré styky.
Najednou se stal předsedou Osvětové besedy. Vyměnil šípky za propisovačku. Začal si psát odpracované hodiny, často vycucané z prstu. Rozpíchané ruce se staly minulostí. Hodil za hlavu i divné zábrany.
A tak se splnil slogan otce Vincence. Ten pravil: ,,Nadřít se vydělat peníze, to dokáže každý blbec!“
Výpravčí Franta Doubrava je narušen idealismem. Pohyboval se po celý život mezi slušnými lidmi. Řidil se příslovím: ,,Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá." Tu a tam se ovšem vrátila z lesa falešná ozvěna. Jan Werich ale pravil:,,Lidi jsou lidi a nemůžou být nic jiného!“ Z idyly bezstarostného života jej probudil rozvod a rozpíchané ruce.
Divné zábrany musel nakonec překonat propisovací tužkou!