Už ani sám sobě nechci věřit!
Bylo poklidné sobotní poledne. Dopravní provoz byl skoro nulový. Otevřel jsem balkonové dveře a vystoupil na terasu. Chtěl jsem se nadýchat čerstvého vzduchu z našich pěti hřbitovů a dvou popravišť.
Ouvej! Vozovka byla přepažená blikajícím policejním vozem. Kolem se motala hasičská cisterna, směrem do protisměru. Vyběhl jsem za roh a uviděl manévry bezpečnostních složek města Prahy.
Hradecký vesničan si vyjel do města, za „sobotního poklidu“. Přejížděl tramvajové koleje. Nevěděl, že po nich v Praze projíždí tramvaje! Tramvaják ho bočně silně naboural.
Museli odřezat dveře auta a řidiči dávali první pomoc, za červenou plentou. Rychle ho na nosítkách naložili do sanitky.
Snad to přežil?
Už ani sám sobě nechci věřit!