Maminka nám z nebe mávala
Foto: archiv autorky

Maminka nám z nebe mávala

15. 6. 2018

Velká ručička nástěnných hodin neúprosně poskočila blíže ke dvanáctce. S odhodlaným spěchem jsem si povzdechla a zrychlila pohyby. Co nevidět se všichni před domem budou scházet a já ještě nevyskládala fryštácké koláčky s frgálama na tácky. Šup! Šup! Honem! Honem! Popadla jsem kudlu, poloměrem docela velký kruh frgálu naosminkovala, v otočce neohrabaně chňapla po šnapsu a s prvním drnčením domácího zvonku vyběhla z bytu, abych na třech lavičkách socialistického vzhledu přivítala první účastnici naší po roce opakované akce „Pochod pro Boženku“ (https://www.i60.cz/clanek/detail/17642/pochod-pro-mou-maminku-bozenku).

„Ahoj Haní!“, volala jsem jásavě a pro jistotu se rozhlídla k nebi, jak to tam nahoře vypadá, zda chystat pláštěnku anebo sluneční brýle. „Pojď, přišpendlím ti kytičku!“ chvátala jsem mladé paní naproti, abych s výměnou milých zdvořilostí připíchla na její tričko fialkový symbol akce. Sotva jsem nabídla úžasné koláčky a panáčka, už mne za zády zdravila Renatka, Alenka, Jituška, Ivanka, Drahuška, …, několik příchozích mužských, po té paní ta a paní tamta. Nastalá potřásání rukou a objetí byla ozvučena úsměvem laděnými dotazy typu “…a která Vy že jste?“, „...ahááá, no jóóó, vzpomínám.“ „Nepovídejte, Jani, to jste Výýýý??“, „Jak se máte?“, „To je Míša, syn? – bych ho nepoznala?“ Začal se nevšední společenský povyk.

Okolo laviček a blízkých bříz se to hemžilo radostnými lidmi s batůžky na zádech, ale i bez nich. Povyk měl příjemnou zlatavě hřejivou auru obarvenou srdečností a kamarádstvím. Když jsem na ty hloučky neustále se mísící novými příchozími koukala z okna, pociťovala jsem souznění lidiček, které mimo jiné spojovalo přátelství, případně úcta k jedné vzrůstem nenápadné, avšak srdcem silné a povahou skromné ženě, mé mamince Božence, pro kterou jsme se sestrou tuto akci opět uspořádaly.

Letos se nás sešlo celkem 37 a k tomu ještě 4 pejsci. Zlatým hřebem akce však byla nečekaná účast malé tříměsíční Mii, která své prababičce Božence posílala z kočárku po celou dobu procházky ze Zlína – Bartošovy čtvrti až do Želechovic a zpět sladké pozdravy. Bez jediné slzičky.

Velká ručička s další uplynulou hodinou opět poskočila ke dvanáctce. Bylo na čase vyrazit na pochod. Smečka ryzích ctitelů maminky Boženky, podobně jako v minulém roce, ještě zapózovala pro startovací foto, já zvolala „Božence, na zdar!“  a v ozvěně sborového „Zdar! Zdar! Zdar!“ jsme společně vykročili.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 15. týden

Uplynulou sobotu proběhll 34. ročník vyhlašování cen České hudební akademie Anděl. Ve vědomostním kvízu tohoto týdne si budete moci otestovat, jak znáte současnou českou hudební scénu. Zabrousíme ale také trochu do historie...

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

20%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

20%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%