Pětině českých žen ve věku nad šedesát pět let hrozí chudoba. V případě stejné věkové kategorie se to však mužů týká jen v devíti procentech. To jsou údaje ze zprávy koalice Social Watch, která si všímá rozdílů v postavení mužů a žen. Právě postavení mnoha dam ve vyšším věku je podle ní ukázkou, že to s rovnoprávností v naší zemi není tak skvělé a bezproblémové, jak si mnohdy myslíme.
Jenže právě o této podobě nerovnoprávnosti se nemluví. Je to logické. Když jde například o svobodné matky, mladé ženy diskriminované menším platem v práci či třeba o ženy týrané svými partnery, jde o atraktivní témata, o která je v médiích zájem. Týkají se zpravidla žen mladých, silných, schopných o svých problémech mluvit a snažit se je řešit. Ale kdo se zajímá o to, jak žije ta nenápadná osmdesátiletá dáma ze sousedství, která na chodbě vždy jen slušně pozdraví, ale jinak ze svého bytu téměř nevychází? Kdo ví o tom, že bere osm tisíc, toho šest padne na náklady spojené s bydlením a ze dvou tisíc žije? Kdo ví, jak žije, když o tom nikomu neříká, nestěžuje si, nebojuje za změnu? Nebojuje, protože neví jak, je unavená životem a zároveň hrdá, nezvyklá se o něco prosit nebo si stěžovat. Právě na takové případy poukázali lidé ze společnosti Social Watch.
„Před zákonem rovnost žen a mužů máme, přesto je situace mnohých žen složitá, jsou znevýhodněné a ohrožené,“ uvedla předsedkyně společnosti Česká ženská lobby Jana Smiggels Kavková a poukazuje například na fakt, že české ženy mají kvůli tomu, že celý život vydělávaly méně než muži, zhruba o pětinu nižší penze. Přitom v mnoha případech šlo o ženy, které pracovaly v náročných profesích.
Situace je nyní přitom přímo alarmující. Z deseti lidí v důchodovém věku žijících pod hranicí chudoby je devět žen. Jednak je to proto, že ženy měly nižší platy, tudíž mají nižší penze. Dalším důvodem je, že ženy žijí déle než muži. Když ovdoví, často nejsou schopny ze své penze hradit náklady spojené s bydlením. Takže se rázem propadnou do kategorie, která je nazývána chudobou. V průměru čeští penzisté nyní berou 12 326 korun, nejvyšší starobní důchody mají muži v Praze a v bývalých hornických oblastech jako je Ostravsko či Karvinsko. Ženy mají nejvyšší penze v Praze, ovšem ani v ní většinou na průměr, natož na ty vyšší mužské důchody, nedosahují. A komplikovanější to mají navíc v tom, že v Praze jsou vyšší náklady na bydlení a na život vůbec.
Z dat České správy sociálního zabezpečení vyplývá, že ženské průměrné starobní důchody jsou v některých okresech až o čtyři tisíce nižší než ty mužské. „Na sklonku produktivního věku se sčítá a poměrně dramatickým způsobem překlopí do výše starobních důchodů to, jak ženy žily. To znamená jejich nižší mzdy, dlouhé rodičovské ale třeba i péče o nemohoucí členy rodiny,“ vysvětlila socioložka Romana Volejníčková. Typickou ukázkou je třeba Karvinsko, kde mnoho mužů pracovalo v dolech. Tamní muži nyní v penzi berou v průměru už přes patnáct tisíc měsíčně. Ale penzistky v Karviné berou něco přes deset tisíc.
Pětasedmdesátiletá Margita pracovala jako uklízečka, svého času dělala i v dole, v takzvaném prádle, což je těžká práce, kdy se u pásu třídí vydolované uhlí. Vychovala čtyři děti, často bývala nemocná, nějakou dobu práci přerušila, protože se starala o umírajícího otce.
„Vždy jsme se měli dobře, protože manžel byl havíř. Postavili jsme si malý domek, ale dali jsme ho dceři, když se vdala a měla děti. Šli jsme do nájemního bytu. Ten po roce 1989 získal zpět původní majitel a stále zvyšoval činži. Stále to bylo únosné, ale pak manžel zemřel. V mé penzi byl chaos, něco mi tam zapomněli započítat, navíc jsem lajdák a ztratila jsem nějaké důležité papíry. Výsledkem je, že beru deset tisíc a domácí po mně chce jedenáct za byt. Přistěhoval se ke mně syn po rozvodu, tak mi na činži přidává a nakupuje jídlo. Beru i nějaké peníze od úřadu. Ale v podstatě živořím. Doplatila jsem na to, že jsem celý život poctivě pracovala, že žiju déle, než manžel. Vlastně si někdy říkám, že už bych ráda šla za ním, že už mě tady nic pěkného nečeká,“ vypráví.
Nikdy si na svou situaci nestěžovala a říká, že podobně jako ona dopadly desítky dalších žen z okolí. A dodává: „Někdy se směju, když ženské v televizi řeší nesmyslné problémy jako je kojení na veřejnosti nebo to, že jim mužský sáhl na zadek a ony ho za to žalují. Říkám si, že až ty mladé feministky budou staré, tak teprve uvidí, co to je genderový rozdíl.“
A ještě jedna velmi zajímavá a výstižná citace z uvedené zprávy o nerovnosti v českých penzích: „Propad střední třídy a chudoba zranitelných skupin obyvatelstva probíhá téměř neviditelně. Chudý člověk nyní v 21. století nechodí bos a na první pohled se ničím neodlišuje od ostatních lidí. Boj s chudobou probíhá za zavřenými dveřmi domácností, kde se extrémně šetří jídlem kupovaným ve slevách, energiemi a kde se hlavně staří lidé stávají čím dál více osamělými, izolovanými a depresivními.“
Organizace Social Watch ve své zprávě také uvádí, že proto je nyní důležité trvat na odstraňování nerovností v odměňování mužů a žen. Protože ženy, které mají nižší platy a rodiny, si jen stěží mohou dovolit odkládat peníze na období, až budou v penzi. Ty, které v ní jsou, to už vědí. Ty, které ji mají daleko před sebou, si to však už začínají uvědomovat.
