Režisér totiž bydlel po celou dobu natáčení filmu u nich doma a s tatínkem pana Unčovského se stali velmi dobrými přáteli.
Senior dodnes opatruje technický scénář filmu, který jeho otec od Jasného dostal, a jedinečnou knihu režisérem vlastnoručně pořízených fotografií, kterou nechal Vojtěch Jasný vyrobit jako dárek pro ty, kteří se na filmu podíleli. Zbyněk Unčovský rád donedávna provázel návštěvníky města po místech, kde se film točil. Teď jim je už vzhledem k pokročilému věku ukazuje z věže kostela.
„Jsou mladí lidé, kteří mne dokonce někdy zkouší z dialogů ve filmu,“ říká Zbyněk Unčovský. O letošním podzimu uplyne přesně půlstoletí od chvíle, kdy prezident Antonín Novotný sezval v roce 1967 tehdejší české filmaře na opékání buřtů do Lán. „Byl tam i Jasný a Novotný přesvědčoval umělce, že je u nás veliká svoboda slova a Jasný mi vyprávěl, že už trochu ovíněn prezidentovi oponoval, že už deset let posílá na schvalovací radu scénář Všech dobrých rodáků. A že mu vždy oznámili, že jeho scénář nebyl vybrán pro natáčení. Novotný tehdy Jasnému řekl, ať pošle scénář rovnou jemu na Hrad. A do týdne ho rada podepsala,“ popisuje.
Filmaři začali okamžitě točit. Vojtěch Jasný si nakonec vybral jako kulisu jímavého příběhu zemědělce Františka město Bystré a okolní vesnice, ač se ve skutečnosti odehrál v jeho rodném Valašsku, v městečku Kelč na Vsetínsku. „Přitom Vojtěch Jasný si do filmu vybíral do hlavních rolí herce, kteří měli něco společného s Valašskem. Odmítl třeba do role ženy Františka obsadit Jiřinu Bohdalovou, ač už chodila s Radoslavem Brzobohatým. Neměla prostě nic společného s Valašskem, stejně jako další odmítnutá herečka Libuše Geprtová. Naopak prošel Matuška, který údajně podle Jasného na Valašsku několik let žil,“ říká pamětník.
Jasný se ještě před začátkem natáčení v místní hospodě pídil po místních ochotnících a tak narazil na tatínka Zbyňka Unčovského, který měl za sebou jako ochotnický režisér za sebou asi 70 her. „Když pak Jasný potřeboval neherce pro jakoukoliv úlohu, hned vytipoval herce. Třeba pro role všech sedláků, to byli chlapi tady z Hartmanic nebo z Rohozné. Otec také našel tři babky, které ve filmu prochází v černém a mají představovat vědmy ve scénách různých konfliktů,“ vzpomíná pamětník.
Před několika lety přijel do Bystrého z Kelče autobus tamních obyvatel, v němž byla i vnučka sedláka, kterému se ve skutečnosti tento případ stal. Přijeli se podívat do místa, kde se film natáčel, a ptali se mne, proč netočil Vojtěch Jasný film u nich. „Řekl jsem jim, že režisér už dříve nám odpověděl, že točí umělecký film a ne dokument. A domácí že by mu do toho tudíž kecali. A vnučka toho sedláka mi tehdy řekla, že by Jasného spíše z Kelče vyhnali. Protože to bylo komunistické hnízdo. Prý tam vůbec rodáky nepromítali, lidé na ně museli jezdit do Zlína a občas se stalo, že se při návratu do Kelče v autobuse pohádali, někdy i skoro i poprali,“ usmívá se Zbyněk Unčovský.
Všechny tři hospody, které ve filmu hrají, našel Jasný v místě, ale scény v jejich interiérech se točily na Barrandově. „Ale nikdo to tady nepoznal. Filmaři ofotografovali vnitřky Panského domu, hospody na Librově gruntě. A přesně je postavily ve studiu. Jen tam měli blbé podlahy. Tady byly úzká prkna, ve filmu jsou široká,“ srovnává Zbyněk Unčovský.
Filmaři ovládli městečko Bystré tak, že na to pamětníci stále vzpomínají. Když místní přišli za Waldemarem Matuškou, který tehdy soupeřil s Karlem Gottem o pomyslný trůn nejoblíbenějšího zpěváka populární hudby, aby jim zazpíval, vzal Matuška kytaru a na lavičce jim u kostela třeba tři hodiny do půlnoci zpíval a hrál. „Filmaři ale populárního umělce drželi zkrátka. Vedoucí produkce pan Jílovec dokonce vydal pro všechny místní hospody, že co si objedná pan Matuška, musí hned zaplatit. Že on ze státních peněz nic za Matušku doplácet nebude,“ vzpomíná senior.
Zbyněk Unčovský byl v době natáčení v Brně, ale každý víkend jezdil domů. Když filmaře vyhodili po zavíračce z hotelu, Matuška prý řekl: „Co se dá dělat, jde se k Unčovským. A seděli u nás do noci. Táta měl totiž hodně veselou povahu. Když ve společnosti viděl, že někdo moc nepije, tak se mu náležitě věnoval. A potom někdy i poslal pro manželku dotyčného, ať si pro manžela přijede s trakařem,“ směje se Zbyněk Unčovský, který byl i na předpremiéře filmu v místním kině před jeho premiérou na plzeňském festivalu v dubnu 1969, kde snímek získal hlavní cenu. Tehdy už filmaři cítili, že nastupuje normalizace. Vyrobili mnohem více kopií, než bývalo zvykem, a vyslali film na projekce Filmového festivalu pracujících, který se v červnu konal v řadě měst a měl obrovskou návštěvnost. Z jedné takové projekce v Mostě prý podle herce Karla Augusty pochází i vznik proslulé hlášky z Hřebejkova filmu Pelíšky. Hlášku tam odposlouchal Jiří Kodet, který rovněž ve Všech dobrých rodácích hraje malou roli falešného estébáka.
Po slavnostní projekci s delegací filmařů film kritizovali při společné večeři v restauraci místní a krajští komunističtí funkcionáři. Film je podle Jasného prý tak popudil, že po výtkách filmařů od večeře vstali a odešli. Když po tomto stranickém extempore rozpačitý předseda městského národního výboru, vyzval Josefa Hlinomaze, aby řekl něco veselého. Josef Hlinomaz prý vstal se skleničkou a řekl: „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel.“ Jiří Kodet ji poté neplánovaně použil při slavné balkónové scéně a stala se pro řadu současníků nezapomenutelná. Tak to líčí Zbyněk Unčovský.
Otec Zbyňka Unčovského zemřel v roce 1971, dva roky po natočení filmu. Do Bystrého se ale filmaři rádi vraceli. Třeba herec Karel Augusta, ten si zdejší kraj zamiloval a byl tady často. Jezdil přes Vysočinu z Brna do Prahy a zpět. Někdy v roce 1998 Zbyněk Unčovský při cestě do kostela potkal sedět na lavičce Věru Galatíkovou, která hrála ženu sedláka Františka, a jejího manžela Ladislava Freje. „Tehdy jsem jí říkal, že se asi vrací na místo činu, že bude v Bystrém znovu natáčet. Ona na to, že o ničem neví. Tak jsem jí tehdy vlastně prozradil, což jsem věděl od Vojtěcha Jasného, že ji chce za rok obsadit do pokračování rodáků, do filmu Návrat ztraceného ráje,“ říká Zbyněk Unčovský.
Film Všichni dobří rodáci se promítal v Bystrém mnohokrát. Do socialistické Československé televize samozřejmě kvůli emigraci režiséra nesměl, ale v na projekcích takzvaného Filmového klubu bylo možné tento film čas od času zhlédnout.
Sám Vojtěch Jasný se na pět let do Bystrého nedávno vrátil. Žil nejprve se svou ženou v domově pro seniory, pak se po její smrti přestěhoval do domu vedle fary. Bydlel v Bystrém do loňského března, kdy se nadobro odstěhoval.
Petr Broulík
