Kámen lásku tuší

Ticho místo slov,
samet nebo kov,
štěstí podle jména,
pravda rozmělněná.

Výš a zase níž,
křídla nebo mříž,
nebe, co se mračí,
úsměv v polopláči.

Trochu zvláštní cit,
bouře nebo klid,
hrozba příkrých schodů
v cizím doprovodu.

Hrátky siluet,
oheň nebo led,
stisky jako sliby,
něco tomu chybí.

Každodenní zvyk,
šepot nebo křik,
kámen lásku tuší,
dala jsem mu duši.