Majitel jednoho obyčejného života Bohouš Vosáhlo, stal se majitelem doživotní renty. V rodě Vosáhlů je už druhým takto podarovaným článkem řetězu.Tím prvním byl dědek Florián. Tomu přidělil sám Císař pán trafiku! Dědek prožil jeden celý rok v zákopech první světové války. Obdržel za to ochrnutou ruku, bronzovou medaili a trafiku. Medaili přitloukl laťákem na dveře suchého záchodu a ve své trafice vysouval okénkem krabičky cigaret ochrnutou pravou rukou!
Bohouše potkalo štěstí ve druhé vlně kupónové privatizace. Vsadil vše na COOP invest. Agilní společnost uspořádala na počest svých příznivců velkolepý koncert. Natěšeným podílníkům hrál orchestr Studio Brno a zpíval zapomenutý zpěvák Tibor Lenský. Pak proběhla jakási tombola. Velká masa šťastlivců třímala v rukou obálky. V obálce Bohouše Vosáhla byla jakási poukázka. Na krásně vyzdobené a graficky úhledné listině se vyjímal zdobený nápis - DOŽIVOTNÍ RENTA
Tato listina určovala, že vždy před Vánocemi obdrží majitel na přilepšenou jeden tisíc korun českých! Obyčejný člověk Bohumil Vosáhlo se tak zařadil mezi rentiéry!
Slavným rentiérem byl "válečný doktor“ Welfer z Haškova Švejka. Znal pít, rvát se a přitom měl medicínu v malíčku. Prodělal medicínské fakulty v různých univerzitních městech v Rakousku - Uhersku, i praxi v nejrozmanitějších nemocnicích. Doktorát neskládal prostě z toho důvodu, že v závěti, kterou nechal jeho strýc svým dědicům, bylo to, že se má vyplácet studujícímu medicíny Bedřichu Welferovi ročně stipendium do té doby, kdy obdrží Bedřich Welfer lékařský diplom. Toto stipendium bylo asi čtyřikrát větší než plat asistenta v nemocnicích a MUC Bedřich Welfer poctivě se snažil oddálit své jmenování doktorem na co nejdelší dobu. Dědicové se mohli vzteknout. Bedřichu Welferovi však vrazila hanebně kudlu do zad světová válka. Musel udělat "válečný doktorát“ písemně. Dostal řadu otázek k vyplnění, které všechny zodpověděl stereotypně: "Lecken Sie mir Arsch! (Polibte mi prdel!“)
Za tři dny oznámil mu plukovník, že test byl vyhodnocen jako uspokojivý a že právě obdržel diplom doktora všeho lékařství! Příští marškou byl poslán na frontu!
Novopečený rentiér Bohouš Vosáhlo věří, že jeho renta bude opravdu doživotní! Udeřil první termín. Bohužel není vše ještě dotaženo do administrativního konce. Snad příští rok!
V příštím roce jsou na obzoru vánoce. Na Lidické ulici v Brně se tvoří zástup před kancelářemi COOP investu.
"Pane, rentu vám nemůžeme vydat. Musíte předložit vaši totožnost, notářsky úředně ověřenou!“ U notáře se tísní dav stejně postižených. Notář opíše data z občanského průkazu do zvláštního tiskopisu. Následuje razítko. Zaúčtuje si čtyřicet korun. Tímto potvrzením dává úředník najevo, že majitel občanského průkazu a notářsky ověřeného potvrzení je jedna a tatáž osoba!
Hurá, první renta je v kapse! Bohužel je krácena o dvacetiprocentní daň! I tak první bezpracný zisk chutná velice příjemně!
A opět jsou tu Vánoce. Rentiér Bohumil Vosáhlo se těší na další tisícovku. Už s těmi penězi počítá při nákupu vánočních dárků. Na obvyklém místě jej čeká ovšem nemilé překvapení. Po loňské kanceláři ani stopy. Udiveno je více lidí. Na dveřích bývalé kanceláře je jen stručný odkaz. Přestěhovali jsme se na Dlouhou ulici číslo deset. Dav se organizovaně přemisťuje. Rentiéři začínají jevit známky nejistoty. V podstatě každý s těmi osmi stovkami před vánocemi počítá. Preventivně třímají všichni v rukou zbytečná a legrační notářská osvědčení za čtyřicet korun.
Za dveřmi na udané adrese sedí jen jedna paní. Je sama a je zcela opuštěna. Piluje si nehty a znuděně podává příchozím lístečky s telefonním číslem. Jde to rychle.To je nápad, mají to vymakané, teď už to jistě všechno půjde jedna radost. Už se konečně naučili racionálně zacházet s rentiéry! Šetří. Proč někam svolávat drahé sešlosti a plýtvat zbytečně penězi nás akcionářů!
Druhý den na udané číslo Bohouš Vosáhlo zatelefonoval. Ozval se příjemný, ženský hlas."Nahlaste nám pane jméno, rodné číslo, číslo občanského průkazu a přesnou adresu, včetně poštovního směrovacího čísla!“ Běžný postup, peníze jsou na cestě, Vánoce na obzoru. Za chvíli to Bohoušovi nedá a vytáčí opět číslo opsané z bílého papíru.
"Paní, k čemu vlastně tyhle všechny údaje potřebujete?“
"Jsme advokátní kancelář a musíme vědět, kam máme poslat oznámení, že společnost zanikla a že vy už nic nedostanete!“
Rentiérovi sklaplo. Celá společnost přece od dob dědka Floriána pokročila značně dopředu. Bohouš ale nezoufá. Má přírůstek do sbírky relikvií. Graficky krásně zpracovanou listinu s nápisem DOŽIVOTNÍ RENTA, uloží do kredence. Rozšíří tak rodinnou sbírku významných upomínkových předmětů.
