Poslední den, spojený s návratem do rodné vlasti české, jsme se probudili brzo ráno, a v hlavách totální přehršel zážitků, poznání, ale upřímně řečeno i únava z toho chození po městě byla znát. Po vydatné snídani, (doporučuji vždy v hotelu v ceně mít zahrnutu snídani). Pořádně se nadlábnete, a vězte, že italská kuchyně je bohatá na dobrá jídla, dáte kávu, pití, a vydrží vám to minimálně do pozdního odpoledne.
Letadlo nám letělo až v odpoledních hodinách, a tak jsme ihned z hotelu vyrazili prošmejdit místa v Římě, kde jsme ještě nebyli, a jaká nám nabídne zbylý volný čas do odletu. Byl na nás hodný….
Jako první překvapení, o kterém jsem se dozvěděl díky internetu, na nás čekalo na vyhlášeném venkovním bazaru, jenž se koná v neděli každý týden, do 8 do 14 hodin. Dostanete se tam lehce metrem. Stánky jsou umístěny v jedné uličce z obou stran.
Čekali jsme stánky, jaké vídáme u nás, ale tam co bylo, nás doslova ohromilo. Ta ulička, o které se zmiňují webové stránky, je doopravdy plná stánků, ale nikdo nám neřekl, že je dlouhá skoro přes 1000 metrů. Dle info od pořadatelů je tam zhruba průměrně přes 400 stánků. S potravinami, domácími výrobky, oblečením, obuví, ale i mix bazar co dům dá. A znáte italské prodavače. Výhodou je, že u každého stánku s oblečením, obuví, i s doplňky visí velká cedule, a na ni je info, za kolik se prodává jakýkoliv kus zboží. Dalo se i koupit hodně za 0,5 Eur, za 1 Eur, 2, 3, a tak postupně až do ceny, která se pohybovala kolem 20 Eur za kus. Musím podotknout, že to nebyly použité věci, ale staženy z obchodů, dovoz z Asie, Turecka, atd. Věřím, že by si celé i60 vybralo hodně věcí… a lacino.
Dokonce jsme stihli navštívit i voskové muzeum. Reklamu měli dobrou, a tak jsem byl zvědav, co nás tam čeká. Byl jsem ale zklamán. Kdo byl ve voskovém muzeu u nás v Praze, než ho zrušili, nebo v Paříži, či ve Vídni, kde je asi nejlepší, bude zde velice zklamán.
Figuríny jsou si podobny s originálem pouze oblečením. Tváře voskové, odlité bez úpravy detailů, a některé vypadaly jak po vydatném flámu. O velikosti originálu a kopie zde, by se dalo také hodně mluvit. Ale co, jak se říká, přišel jsem, viděl jsem, a třeštil na to oči jako ten vedle mě, co do mě hučel pořád nějakou teorii relativity.
Tak abych ho uposlechl, pokoušel jsem pořád vysvětlit jednomu kníratému černovlasému vychrtlému chlapovi, že mu muselo být jasné, že ten úchylný nápad si podmanit svět, a časem mne a Helenku, je z oblasti sci-fi. My se nedáme.
Hučel jsem do něj shora, zdola, rukama jsem mu to vysvětloval, ale on jen čučel, mlčel, a tak jsem to vzdal. Popošel jsem unaven z toho vedle do místnosti, a tam jsem si sedl ke dvojici velice známých lidí. Jistě víte, kteří to jsou…
Helík podotkl jen jednu větu: „No jo, trojice svatá. Aby ses z toho neopupínkoval“. Drzá to žena… Zvedal jsem se bez pupínků, a šli jsme do další místnosti. Tam Helču za ta slova v pravdě pronesená pochválil sám papež. A jak holka držela… Doslova si vrněla.
Z muzea jsme nabrali směr hlavní nádraží, odkud nás opět expres Leonardo odveze na letiště. Měli jsme asi hodinku ještě čas, a náhoda tomu dala, že pod nádražím, asi 500 metrů je jedna z nejmajestátnějších a největších vyhlášených basilik v Římě pod názvem Basilika Santa Maria Maggiore
Úžasná velká stavba, bohatě zdobená hlavní část chrámu, boční kaple chrámu, plné obrazů, ikon, soch atd. Nedalo nám to, sedli jsme si do lavice, poslouchali z reproduktorů podmanivou hudbu varhan, a jak tak sledujete očima to prostředí, vnímáte tu atmosféru, jako by někdo luskl prstem, a vše, co máte na duši… napětí shon, to šílené slůvko MUS… je rázem fuč. Tělo vypne, svaly uvolní a člověk by tam seděl hodiny a poslouchal a sledoval.
Jen nebýt toho času odletu. Sakra, že jsem ten obrázek za 1 miliardu a něco nevzal a na tom trhu neprodal. Byli bychom tam snad až do dneška. Vyšli jsme ven, a nějak asi s toho voskového muzea se doneslo na veřejnost, že Helík byl u papeže na audienci, sice u voskového, a proto asi Vatikán vyslal svého zástupce, a tak se Helča sešla na živo se zástupcem Vatikánu.
Udělal jsem foto na památku a už jsme pelášili na nádraží. U něj jsme si ještě dali v kavárničce se sezením venku vynikající kafíčko latíčko, donesla ho jedno zlatíčko obslužné, a dokonce si k nám sedla jedna usměvavá sympatická dívčina, a slovo dalo slovo, a hle ona byla z Kalifornie. Dokonce nás zvala k sobě domu. Ale představa, že letíme v letadle déle než 5 hodin, byla odstrašující…
Naposledy jsme se rozloučili pohledem na okolí, řekli jsme Roma adié, a pokud ta fontána di Trévi doopravdy splní to, co se říká o vhození přes rameno jako úplatek, zase se někdy uvidíme.
Leonardo Expres z hlavního nádraží nás během 30 minut přivezl na letiště, a za hodinu jsme už odlétali z Itálie do naší krásné vlasti. Docela jsme se těšili na to, co nám tam chybělo. Plné ulice troubících aut, lidí co doslova běží po chodníku odněkud někam, plné ulice v centru turistů z Číny a Japonska, a tu naši Česko ukrajinskou řeč v obchodech, v nemocnici, na ulici, v krámech atd.
Počasí bylo nádherné, čisté nebe, a tak při přeletu zasněžených Alp jsme si užívali krásného pohledu na majestátné hory pod námi.
Přistáli jsme na letišti Václava Havla v Praze, a v klidu jsme prošli kolem fronty cestujících, kteří čekali na zavazadla, ale i kolem hloučku lidí, kteří čekali na vstup do skleněné mini místnosti, doslova jako do akvária. Zaujal mne nápis zákazu vstupu pro osoby mladší 18 let. Tipnul jsem si dvě věci. Video hry, či herna… a nebo snad erotický stánek pro turisty, Omyl…
Byla to místnůstka, kde se mohlo sedět na 4 židlí vedle sebe, před sebou mini pultík s popelníkem, a toť vše. Hulibudka pro kuřáky, co už měli takový absťák ze zákazu kouření na palubě letadla, že by k východu z letiště nedošli.
Dojeli jsme domů, padli do křesílek, dali jsme si kávu latíčko, které mi udělalo moje zlatíčko, a zavrtali se do peřin, abychom se druhý den probudili do běžného dne života, a v paměti měli tři krásné dny prožité daleko za domovinou v historickém prostředí, které psaly dějiny.
Adie Roma – Grazie
Dodatek…
Pokud chcete navštívit Řím soukromě, reservujte si letenky co nejdříve. Nejlépe tak 3 měsíce před odletem. Cena se může zvednout až o 150% před dnem odletu. Sledoval jsem to skoro denně a nestačil se divit. Přes internet si zaplaťte Romapass, na 72 hodin. Vyzvednout si ji pak můžete v infocentrech jak na letišti, tak na nádraží, a v info místech ve městě. V ceně máte první dva vstupy do památek zcela zdarma, kromě Vatikánu. Taktéž máte díky této kartě zdarma veškerou dopravu po městě MHD. Bus, tramvaj, metro. S touto kartou máte slevy na vstupy do muzeí, a všude, kde se vybírá vstupné. Vždy u pokladen, kde karta platí, je tato možnost označena logem karty. Veškeré kostely, basiliky jsou plně přístupné, a můžete si je prohlédnout včetně zákristií. Vstupy jsou zcela zdarma, na rozdíl třeba v Praze, kde se do kostelů v centru Prahy platí snad i za dýchání vzduchu v chrámech. Pokud chcete navštívit Vatikán, zakupte si včas na určitou hodinu a den vstupenky přes cestovní pobočky. Zaplatíte předem z domova, s kódem objednávky se dostavíte do kanceláře, dostanete audio průvodce, a s průvodkyní jdete rovnou přes vstupní halu do Vatikánu. Otázka 10 minut. Jinak si vystojíte až 3-4 hodinovou frontu… viz první foto v článku o Vatikánu.
Šťastnou cestu.
A nakonec pár fotografií všeho, co na vás čeká v Římě...